Autoři • Max Adler

Max Adler (1873-1937), rakouský marxistický filozof, politik a teoretik práva, jeden z předních reprezentantů austromarxismu. Pokoušel se propojit marxistické učení o společnosti s kantovským apriorismem (tzv. sociální a priori). Narodil se a zemřel ve Vídni, absolvoval zde roku 1896 studia práv. Působil v rakouské sociální demokracii. Roku 1919 začal vyučovat jako člen tzv. “Schönbrunnského kroužku”, v následujícím roce byl jmenován mimořádným profesorem sociologie a sociální filozofie na Vídeňské univerzitě. Souběžně s tím zastupoval soc. dem. v regionálním, dolnorakouském parlamentu. Jeho první filosofická práce (1894), ve své době nepublikovaná, je silně ovlivněna idejemi Maxe Stirnera. Vůle k úzké spolupráci se sociálnědemokratickým hnutím jej sice záhy přiměla přijmout většinu doktrín historického materialismu, přiřadil se však k revizionistům: dialektika je v jeho koncepci redukována na sociologickou metodologii, vědecký socialismus uvolňuje svoji vazbu na materialismus. Marxismus je Adlerovi “ve skutečnosti sociálním idealismem”. Sledování parciálních, třídních zájmů se prý u jedinců nemusí vylučovat se sociální solidaritou. Na tradiční marxistické kritice formálního pojetí demokracie ovšem Alder participuje, rozlišuje mezi “politickou demokracií” (coby manifestací politické hegemonie buržoazie) a demokracií “sociální”.
Díla: Max Stirner. Příspěvek ke stanovení vztahu mezi socialismem a individualismem (1894, nepublikováno), Socialismus a intelektuálové (1910), Demokracie a systém rad (1919), Kant a marxismus (1925), Demokracie politická a sociální (1926).