Článek

Michael Hauser  Naddeterminace

Stáhnout jako PDF

O autorovi

Michael Hauser (1972), český filozof, vysokoškolský pedagog a překladatel. —- Po maturitě na gymnáziu byl krátce v noviciátu jezuitského řádu, vystudoval filosofii na FF UK - doktorát získal za dizertaci (posléze publikovanou) o T. W. Adornovi (2004). Působí ve Filosofickém ústavu Akademie věd v oddělení filosofie 20. století a přednáší na pedagogické a filozofické fakultě UK. Kromě Filosofického časopisu publikuje v Salonu (literární příloze Práva), A2 a Literárních novinách. Roku 2002 založil občanské sdružení Socialistický kruh. V roce 2006 byl jedním z iniciátorů výzvy Jsme občané!, upozorňují na defekty demokracie v ČR. V březnu 2014 byl Poslaneckou sněmovnou PČR (na návrh Filozofického ústavu) zvolen do Rady České televize. —- Hauserův zájem je rozdělen mezi historii levicového myšlení (jeho vývojové divergence i dialogy mezi jednotlivými větvemi) a fenomény související se současnou civilizační krizí, resp. otázky těmito fenomény otevírané (Hauser opakovaně přispěl k filozofické kritice postmoderny). Svými ideovými a metodologickými východisky navazuje na kritickou teorii frankfurtské školy (napsal monografii o Adornovi, přeložil jeho a Horkheimerovu Dialektiku osvícenství), post-marxismus (J. Lacan a žáci L. Althussera) a neo-marxismus (s M. Váňou přeložil knihu Slavoje Žižeka Nepolapitelný subjekt).
Díla: Adorno: moderna a negativita (2005); Prolegomena k filosofii současnosti (2007); Cesty z postmodernismu. Filosofická reflexe doby přechodu (2012).

Anotace

Krátký text Michaela Hausera nastiňuje pojem rozporu v souvislosti s Althusserovým pojetím naddeterminace.

Neboli strukturální příčina znamená, že příčinou společenského pohybu je celá struktura všech relativně svébytných a vzájemně rozporných společenských sfér s tím, že je to struktura s dominantou – s hlavním rozporem.
Je to vždy ten rozpor, který v dané fázi vývoje představuje motor sociálního a politického pohybu a případně vytváří revoluční situaci. Politik pojmenovává tento hlavní rozpor. Politika je relativně samostatná sféra, která nemusí být bezprostředně determinována ekonomickými rozpory, jako je rozpor mezi prací a kapitálem, rozpor mezi mzdou a soukromým ziskem nebo rozpor mezi hospodářsky zaostalými zeměmi a rozvinutými imperialistickými státy. Politika není jednoduše loutkové divadlo, kde jednotlivé loutky jsou ovládány ekonomickými zájmy. Důležitá je leninovská konkrétní analýza konkrétní situace. Hlavní rozpor se může odehrávat i v rovině samotné politiky, ovšem s tím, že na hlavní rozpor vždy působí řada vedlejších rozporů a že je to rozpor, který je podmíněn celou existující strukturou, tj. je naddeterminován. Althusser odmítá ekonomický redukcionismus, který kritizoval už Engels na teoreticích druhé internacionály, kteří věřili, že samotný ekonomický vývoj povede k socialismu. Není to tak, že by se od jednoho rozporu, jako je rozpor mezi produkčními silami a produkčními vztahy, odvíjely všechny ostatní rozpory. Povaha a členění rozporů však není nahodilá. Úlohu oné ,základny‘, která dle mechanického marxismu určuje všechny prvky společenského celku, tu plní komplexní celek – struktura s dominantou. Ta je hlavní. Viz L.Althusser: Pro Marxe. (Pour Marx, Paris 1965).