Článek

Josef Mikovec  V nejednoho boha věřiti (ne)budeš

Stáhnout jako PDF

O autorovi

Josef Mikovec (1948), český publicista a bloger. Od roku 1985 žil v USA, státu Utah. Později se odstěhoval do Brazílie. Publikuje na Britských listech nebo na serveru Vaše věc.

Anotace

Polemika Josefa Mikovce s Tomášem Hříbkem o novém ateismu a biblické hermeneutice.

Český atheismus je nejčastěji v blízké souvislosti se světem viděným skrze ucho půlitru. Což  je zcela pochopitelné v „intelektuálních” kruzích, které vystačí s málem i v době kdy oficální buranství není příznakem pokrokovosti. Vedle toho lidový  i neurotický český katolicismus má alespoň jistou poezii a zhrublou etickou praxi pod dohledem a může přežívat díky kulturnímu bohatství nahromaděnému staletími. Je však zarážející, jestliže se v blízkosti  primitivního, zchudlého ateismu octne dobrovolně filosof vzděláním a  z profese, který vystačí pouze na souchotinářsky přežívající vyhublé náboženství stejné cenové skupiny. Ani jedno z obou uskupení nedojde dokonce k vlastní beletrii a zátěž myšlení rozhodně nepřipustí. Intelektuálové katoličtí i katolíci středostavovští s Demlem, Durychem, Reynkem a legiónem dalších vynikajích umělců a myslitelů a dědičnou filosofickou tradicí dle individuální dosažitelnosti za zády, povětšinou jsou na tom lépe nežli jejich souvrstevníci ateističtí. Rovněž dar okecávání má výšší  úroveň. Pro úplnost, souvislost  a nezbytnost rozlišování uveďme česko-slovenské až českoslovanské Pravoslaví, které na sebe dosud čeká a je v Českých zemích a na Slovensku hybridní záležitost spíše podmíněná etnicky, nebo vzešlá do značné míry z odporu proti  c. a k . katolicismu, z malé ale naší Katolické moderny a slovanské archeologie. Intelektuální bohatství a mystika světového Pravoslaví jsou oponentům zpravidla totálně neznámy.  Nebylo by snadné vyrovnávat se z úvody typu Being as Communion Johna D.Zizioulase,

http://en.wikipedia.org/wiki/John_Zizioulas  nebo Freedom of Morality. .http://chattablogs.com/aionioszoe/archives/013593.html   Christose Yannarase http://wapedia.mobi/en/Christos_Yannaras?t=3.  případně s nejsnazším Common Ground, An Introduction to Eastern Christianity for the American Christian http://www.rebuildjournal.org/resbkexcrptfldr/commongroundchptreleven.html

Jordana Bajise. Lidový protestantismus dneška mi není znám. V minulosti, ten opravdu lidový, byl typický zásadovým nemyšlením, nemístným sebevědomím, kalendářovou nostalgií a hrdým přešlapováním v prostoru vyvolenosti. Bezvýhradné zalíbení v národoveckých legendách a historickém kýči byla tehdy u těch starších podmínka. Nesmilnili, nelhali a nekradli. Existoval také protestantismus intelektuální a v tichosti tillichovsky protestující, ten však lid neznal, nebo často coby  zneklidňující mudráctví, narušující bezvýhradné zalíbení v národoveckých legendách a historickém kýči,  mozolnatě zamítal v prostotě a pevnosti u víře, jakož i věrnosti našim husitským předchůdcům a původcům. Nekatolicismus však většinou, alespoň v českomoravskoslezském prostoru z vlastenecké piety a opatrnosti zkoumán není a dar rozlišování je přenecháván oponentům. Nepřekvapí tedy,  že lidový a často i filosofický ateismus  se nedostává za těsné hranice svého původu a může být charakterizován svou lácí.  V simplifikaci a redukcionismu je síla pro množství a předžvýkané argumenty z výprodeje se  opouzdří nejrychleji. Proto je úroveň  i filosofického a vědeckého ateismu povětšinou krajně ubohá a spíše posvícenecká. A nikterak nově osvícenecká. Náboženství jsou mnohá a různá a stejně tak atheismy a agnosticismy. Nejen co do  odlišnosti samotné, která je značná, ale i  přijatelnosti, principů, apelů a důsledků.Tedy horší a lepší. Nemluvě o individuálním přístupu a nasazení. Nejčastěji jde o nevyspělý atheismus,  uniformní a plochý. Kritici náboženství v USA, kde to je sociálně psychologický problém etablovaných rebelů,  většinou neznalých teologie, srovnávací religionistiky i samotného náboženství s výjimkou rodinného a lokálního, přebíhají od kritiky obecné ke kritice konkrétní s nedůsledností a existenciální plytkostí lepších  agitátorů. Většinou si vybírají za příklad jenom to co se jim hodí a /nebo na co stačí. R. Dawkins, dle T.Hříbka, jehož recenze zde probíráme, ,, postrach všech kreacionistů„ říká značně demagogicky : „Mám-li na výběr výběr mezi echt  fundamentalismem na jedné straně  a obskurní, neupřímnou  nekonzistencí  římskokatolické církve  na straně druhé, vím, čemu dát přednost.” Čímž na sebe pověděl docela určitě více nežli chtěl, nehledě na to, že Dawkins nemá mít na výběr pouze tyto dvě možnosti, ani  důvod se takto omezovat.  Ale přírodovědci chtějí suplovat  za  sociology, historiky, antropology a především za filosofy. V našich poměrech jde především o záležitost nemyšlení a podučitelských  osvíceneckých dogmat s politizující povrchností. Nepřekvapí tedy  recenze Tomáše Hříbka, Nový ateismus a jeho kritici. http://www.sok.bz/index.phption=com_content&task=view&id=360&Itemid=28                                           a Náboženství jako virus mysli  http://www.academia.cz/recenze/nabozenstvi-jako-virus-mysli.html . Protože nemíním psát  žádnou studii, ale jde jen o  delší  poznámky, odpovím především odkazy a citacemi. Rovněž nemíním být nestranný, ale oboustranný a vůbec ne  neutrální, ale proti  všem. Úvodem tedy k závěru  recenze Tomáše Hříbka, Náboženství jako virus mysli, ve kterém se považuje_ „za přínosný právě onen neuctivý tón, jímž ( Dawkins) hovoří o náboženství. Ne že by tento tón urazil mnoho Čechů, z nichž většina je naštěstí nábožensky lhostejná. Otázka tedy zní, co je vlastně český atheismus. Bezpochyby je do značné míry důsledkem komunistické devastace duší“,_jak říká Václav Havel. Ale nejen toho. V dějinách bychom museli probrat posledních šest století, abychom znali všechny signifikantní historické příčiny. Katolická církev, ač je její kulturný přínos bezesporně značný, se o “devastaci duší” přičinila nemálo. Český masový, lidový i podlidový atheismus však nevychází z osvícenectví, ani z existenciálních a etických krizí, z promýšlení, z těžkých hodin a muk, z děsu z krutého nebo lhostejného Absolutna, které promarnilo příležitost a z  věčnosti, která nenabyla podoby k obrazu božímu ani lidskému, ani z důsledného racionalismu a/nebo vyššího typu humanismu. Dokonce ani adekvátně nerozvinutý a v očekávané diskvalifikující buranské podobě  není vždy důsledkem této komunistické devastace duší.  Ve století dvacátem se probouzel ponejvíce jako nedůsledný středostavovský a osvětářský atheismus své doby, většinou spíše zjednodušující antiklerikalismus, z něhož se později vyvinul cenově přístupný, náhražkový, avšak posilňující vědecký atheismus- věda, nejrozšířenější v běžně vulgární formě karikující polovědy, slepé víry a ulevujícího nemyšlení. Současně se samovolně rozvíjel a-theismus industriální a později i hrubě partajního střihu. V době povítězné šíření svěřeno na přiměřené úrovni poúnorovým produktům pedagogických rychlokvasíren, desítkám tisíc desítkářů, absolventům sovětoidně engelsistických dvoutřídek a pavlačovým Akademiím Vševěd. ….Uliční buditelé osvěcovali skrze vědu. Náboženství vysvětlovali právě otázkami, na které neznali lidé předvědečtí odpovědi, a tudíž přírodní jevy vysvětlovali způsobem, který je  pro nás lid období Věd reakcionářský a směšný. Ani Gagarin nic neviděl. Soudružky Blabláčkové měli tuto Vědu v malíčku. Dnes se přidává podučitelský existencialismus desítkařské úrovně pro sebevědomí hrdých a statečných duší. Neznalost análů hagiografie, dějin a monotónní zaměňování náboženství s pouhou částí pouze západního křestanství, tedy takzvaně katolickou církví, která je má reprezentovat, je odstrašující. Křesťanství, natož náboženství, o náboženskosti nemluvě, je pojem a realita zajisté širší než katolicismus, který ostatně, se v průběhu staletí také měnil, ať už kontinuálně, nebo disruptivně, sobě věrný, nebo sebezrazující”.    Mezisvětí Václava Bělohradského http://www.blisty.cz/art/48277.html                        

V této tradici se živelně a hlavně ze setrvačnosti, lhostejnosti  a v případě intelektuálů a profesních atheistů z povrchnosti a nezodpovědnosti pokračuje. Neznalost většiny jednotlivých náboženství a sebevědomý primitivismus při definování náboženství jako takového jsou samozřejmostí. Nečetné výjimky potvrzují pravidlo. Věda zůstává  symbolem neporazitelnosti i v kruzích absolventů současných specializovaných dvoutřídek. Konkurovat může pouze papežská neomylnost ex cathedra, http://en.wikipedia.org/wiki/Papal_infallibility  které bývá v mimokatolických kruzích rozuměno na způsob, který vzdělanějším česko-římským katolíkům nahrává na smeč a poskytuje zábavu s příchutí zadostiučinění a veselí   z předem zajištěné výhry. Samozřejmě se také můžete setkat u katolíků z neznalostí tohoto a nejen tohoto dogmatu, jeho popíráním, nebo takovým chápáním, které je čirou herezí „zbožným uším odpornou”, zasvěceně  a odbornicky řečeno. Např. že papež je neomylný pouze s koncilem, většinou biskupů i mimo koncil, nebo když pouze potvrzuje jinak už dané a podobně.  Že se vyžaduje předcházející nebo následný souhlas biskupů či církve a podobné nehoráznosti, pro které  vzhledem k tomu, o jaké kriterium se jedná, by neměla být  omluva ani pro dotyčné, ani pro jejich místně příslušné pastýře_. „__Většině katolíků, přinejmenším těm českým a předsametovým je pochopitelně stejně totálně jedno, co všechno jejich církev učí. O to nejde. Pobaví i poděsí psychologicky zajímavé výroky jako „to jsem rád/ráda, že nevím čemu musím věřit, jinak bych nemohl/nemohla věřit “! Smutné a trapné.  Trapné a smutné. Zkuste vašim známým katolíkům nebo sobě předložit nějaké dogma a tvrzení římskokatolickou církví odsouzené jako kacířství, většina označí jako dogma právě to co bylo odsouzeno, a jako herezi pravdu neomylně vyhlášenou. Pak se vám budou nejspíše vyhýbat. Kněží občas i zbožně zalžou v zájmu vaší spásy a netradicionalis­tičtí intelektuálové sami sebe zoufale okecávají. _Těch krutých a spíše utajovaných pravd víry a jejich etických dopadů  je sdostatek http://www.netsocan.cz/…pezvbra.html , avšak polemizujícím atheistům jsou téměř vždy všechny neznámy a co je horší, znát je nepotřebují. Jeden z  vážných kritiků náboženství Václav Bělohradský se samozřejmě nemýlí, když o dostupné etice Římsko-katolické církve říká „Celé to uměle pěstované “retribuční imaginárno”, obrovský účetnický aparát odměn a trestů, který církev spravuje, generoval sobecké individuum, které hledá odplatu na onom světě, a naplňuje tak základní imperativ konzumní společnosti - Hledej co největší zisk!” Nepochybně. Dodejme, a dosud existující a nezrušitelná praxe odpustků, v současnosti jen lehce přepudrovaná a méně propagovaná, je  letitým skandálním příkladem.” Je třeba  říci, že na druhou stranu je odpustková praxe nekatolickými kritiky zpravidla trapně demagogicky dezinterpretována. K tomu všemu patří především citové vydírání vyvržením ze slastného bezpečí vlahého mateřského lůna církve a hrozbou věčných muk . Ale Bělohradský dělá tytéž chyby jako méně vážní bořitelé a prokazuje překvapivě stejnou neznalost, nezodpovědnost a povrchnost  ……jsou   [totiž] také jiné formy katolicismu i v samotném rámci samotné římsko-katolické církve, natož mimo něj. Výrazně odlišný a životný je např. lidový jihoamerický katolicismus, zvláště indígenas a afro-americký. Pochopitelně nezávisle na Vatikánu a někdy i navzdory samotným Janusovým hlavám za Bronzovou branou. Prakticky, jak ukazuje latinskoamericka kultura i každodennost, je méně zatížen typickým a morálním legalismem, zásvětným účetnictvím a esenciální i účelovou sexuální patologií. Působí a je žit nezávisle na utlačovatelské dogmatice, kodexech morálního znevolnění a labyrintech církevního práva, zahrazujících cestu do krytých sfér. Latinsko-americké formy katolicismu, bližšíhokatolictví, nežli je oficiální římský katolicismus, umo_ž_ňují nová viděníaprožitek světamimo úředně vymezená korza  a kategorie zúženéhonealternativního poznánía mimo životní a náboženskou konformitu a všeobecné, oboustranně, tedy i z atheistického hlediska  relevantní utilitární zvěcnění a myšlení zrcadlícího technopolní realitu http://mundoacademico.unb.br/users/rachelmoraes/12368461521702741112141704181.pdf ] _Theologie osvobození je rovněž mimo kategorie stanovené prof. Bělohradským. V Chiapasu žijí katolíci”.Téměř všichni kritici, pak zůstávají zpravidla na pozicích pouhé negativizující a limitující kritiky, mající spíše      _  podobu autora nežli vědy, nebo filosofického vyrovnání. Trpkou bezvýchodností výsledné možnosti svého úsilí značně devalvují. Ve Hříbkových recenzích jsme seznamováni s  hlavními představiteli „nového atheismu” přezdívanými  čtyři jezdci” v neskromné narážce na „čtyři jezdce z Apokalypsy” čili ze Zjevení sv. Jana. Jsou to Richard Dawkins, Daniel Dennett, Sam Harris  a Christopher Hitchens. První co je třeba o nich říci, je to, že jejich celkový přístup k náboženství není pouze nevědecký, ale je vysloveně diletanský, nedůsledný, povrchní, neobjektivní, zjednodušující a podceňující čtenáře. Nejenže je zcela chybný samotný zjednodušující  přístup, ale setkáme se  i s řadou  velmi konkrétních věcných chyb, omylů, neznalostí a přizpůsobování faktů záměru a ideologii. Protože o ideologii  jde především!  Zčásti  navzdory (selektivně?)  přírodovědeckému přístupu, zčásti právě díky jemu a etickým a politickým závěrům a důsledkům. O účelovém výběru  mimovědeckém, zjevném apriorismu a dezinterpretaci nemluvě. Politický instrumentalismus nelze přehlédnout. Posouzení  přírodovědeckého přístupu v jednotlivých bodech přenechám přírodovědcům, v recenzích pana Hříbka se o argumentaci z těchto pozic oprávněne příliš nepíše. Pokud jde o neznalost, věcné chyby a zjevně chybnou  interpretaci, je toho dost na rozsáhlý článek, proto zde nebudou uvedeny, ale až v případném pokračování. Coby upozornění stačí tyto poznámky. Důsledný atheista sotva s těmito „jezdci “ vystačí.  Autoři sdíleji jistá východiska. Tomáš Hříbek vidí tři body, jež jsou pro současný atheismus typické. Řekněmě, že jsou to tyto konfekčně politické, korektně politizující, výpomocné,  i d e o l o g i c k é  body,  a že mají být pouze tři.

ZA PRVÉ, náboženství je prý dnes nebezpečnější než kdykoli dříve, neboť ohrožuje samo přežití lidstva. Bezprostředním podnětem pro Harrisovu knihu byl islamistický terorismus, který zatím vyvrcholil zničením World Trade Center v New Yorku, ale pokud by bin Ladin nebo Ahmadínežád získali jaderné či biologické zbraně – o což se snaží –, neváhali by je použít. Ne proto, aby uspokojili nějaké teritoriální nebo ekonomické nároky, ale z čistě teologického důvodu, že je nutno zničit bezbožný Západ.” (Nový ateismus a jeho kritici, Tomáš  Hříbek) Tento bod  svou podlézavou, čtyřnásobnou apokalyptickou jízdní hloupostí přímo omračuje. Předpojatost, agresivita nahrazující racionalitu, nasměrovaná emocionalita, nebo vypočítavost, jsou těžko přehlédnutelné. Pokud je míněno náboženství obecně či ve své podstatě, nemá toto tvrzení sebemenší smysl. Je snad pro přežití lidstva nebezpečné každé náboženství, nebo jen islám v jakékoliv podobě vyznávaný kýmkoliv, nebo znovuzrozenectví representované G.W.Bushem, Pat Robertsonem atd.? Jsou to snad kvakeři, neo-manichejští, pacifističtí vyznavači Gaia, religiósní stoupenci Josepha Campbella http://en.wikipedia.org/wiki/Joseph_Campbell , kdo ohrožuje svět válkou? To jen příkladně. Fakt,  že Sam Harris a spolujezdci, přijal bez přemýšlení pochybnou a rozporuplnou oficiální verzi 11. září 2001,  pro potřebné masy  určenou motivaci politiky USA vůči arabským zemím, Afganistánu a  Iránu, nesvědčí o kritičnosti, výrazné inteligenci, objektivitě a/nebo neohebném charakteru. „Na druhé straně, neuplynulo ani pár hodin od zřícení newyorských dvojčat, a fundamentalističtí křesťané, kteří měli hluboký vliv na americkou vnitřní i zahraniční politiku během minulé administrativy, volali po nové křížové výpravě proti islámu. Ale kromě globální konfrontace mezi křesťanstvím a islámem jsou zde i další nábožensky motivované konflikty současnosti: mezi ší’ity a sunnity v Iráku; mezi Židy a muslimy v Palestině; mezi muslimy a hinduisty v Kašmíru; mezi katolíky, pravoslavnými křesťany a muslimy v bývalé Jugoslávii; či boje mezi protestanty a katolíky v Severním Irsku. “(TH). S.Harris tedy nepředpokládá, že pravá motivace uvedených konfliktů je ve skutečnosti  výrazně, nebo zcela nenáboženská, pomineme-li  oběti manipulace a ideologického sebemrzačení …a ulici. Skutečná držitelé moci nejsou blouznivci a nedovolí, aby je blouznivci, kočírovali, omezovali a nahrazovali. Tady přichází ke slovu ideologie „_čtyř jezdců„  _ajistých vrstev a skupin. Osobně si myslím, že jsme v dalším Osovém věku, který se projevuje systémovou krizí, proto více nežli jindy v historii tohoto systému je “válka  nenahraditelná forma expanse kapitalismu jinými prostředky, nejen pro získání zdrojů surovin, energie, levné pracovní síly a odbytišť. A nejen pro zisk armádních dodavatelů, případnou poválečnou rekonstrukci, přehlédnutelnou a ověřitelnou psycho-ekonomickou strukturu, předvídatelnou a manipulovatelnou ekonomiku a jiná ekonomická “pozitiva”. _….Válka je pro oligarchii často neúčelnější podmínkou postupu a řešením, nebo předcházením nechtěných krizí. Zjednodušuje politické poměry, sociální vztahy a systém hodnot, vytváří pro vládnoucí skupinu žádoucí změnu norem sociálního chování a morálního klimatu, umožňuje extensivní i intensivní kontrolu a selekci, vede k ochotě pro kolektivní i individuální oběť a vypětí sil, je neutralizátorem třídních vztahů, odstraňuje nepotřebnou, nebo narušující heterogenitu, vytváří z neorganické společnosti, nebo pouhého souhrnu atomizovaných, bezvztažných jedinců pospolitost, ztotožňující se s mocí a jejími reprezantanty; a dobrovolně se podřizující znevolňující státní mašinérii. Je účinným integrujícím stabilizátorem a regulátorem, umožňuje zesílenou koncentraci nekontrolovatelné zcela legitimizované moci, integraci, morální destrukci a devalvaci proletariátu, prevenci revoluce, absorbci nebo eliminaci subverzivních a kontrole se vymykajících jednotlivců i skupin, monopolizaci informací a bezkonkurenční institucionalizaci lži; další, jinak těžko dosažitelné nezbytnosti. Pečlivě konstruované, i spontánní lidovou tvořivostí plozené legendy a mýty se stávají trvale součástí dějinného kolektivního vědomí a jako takové mají trvalou užitkovou hodnotu, bez ohledu na etickou oprávněnost, kulturní opodstatněnost, pravdivost a dějinné souvislosti. Nejčastěji, právě naopak, v nepřímé úměrnosti. Epidemie mythomemes je šťastnou nákazou pro deprivované masy a sladkou smrtí pro dlouhodobou frustrací vyhublá Ega. Samotný úspěšný emocionální apel válečné propagandy je přijímán extaticky, jako strhující prožitek vysvobozující z vnucené existenciální plochosti každodennosti a nivelizujícího stereotypu všednosti a malosti. Pocit a vidina velikosti národa umožňuje formaci podanného podnároda. Působí i tam, kde nemohla působit ekonomická droga, buď pro její nedostatek, potřebnou nedosažitelnost, nežádoucí vedlejší efekt, nezájem nebo předávkování. Výčet není úplný, pouze tématicky postačující. Války kapitalismu, především války mondiální MegaMašinérie, nejsou zapříčiněny pouhými střety zájmů, důsledky zesílené konkurence a pokračováním politiky jinými prostředky. Pokud jde o válku ve smyslu nevojenském a obsáhlejším, platí plně parafráze uvedeného Clausewitzova výroku: „Politika je pokračováním války jinými prostředky“! Krajově a dobově to platí i pro válku ve smyslu užším a vojenském. Nevojenská funkce války, může tedy být a dlouhodobě je pro hegemony mnohem důležitější nežli vojenská. http://www.blisty.cz/art/44410.html Každopádně  uvedené války a konflikty mají zcela jiné přičiny, nežli se zde tvrdí._ Proto Harris vlastně předkládá k slepému věření  ideologii v podobě„atheismu”,  která může paradoxně být oficiosní a zakrývat  mocenské, geostrategické , geopolitické a další prozaické důvody.Thomas Frank http://en.wikipedia.org/wiki/Thomas_Frank v knize _„_T__he Wrecking Crew„http://tcfrank.com/books/the-wrecking-crew/  k tomu říká:„ kulturní války jsou jiné jméno pro třídní války”.                                http://thevanitypress.blogspot.com/2006/12/eagleton-on-dawkins.html  Přinejmenším v poslední instanci tomu tak je. V každém případě jsou jiné jméno pro války, které nejsou pouze kulturní, nebo pouze náboženské. Čechům nejbližší geograficky i jinak je z Harrisem uvedených zemí Jugoslávie, o níž říká.. „jsou zde i další nábožensky motivované konflikty současnosti:  „mezi katolíky, pravoslavnými křesťany a muslimy v bývalé Jugoslávii; (TH)

Naivita nebo pokřivená chtěnost? K úvaze předkládáme, možná ne zcela přesné a rozhodně ne vyčerpávající, avšak podnětné a naivitu odstraňující, tam kde to není nepřekonatelně vyloučeno. „ Yugoslavia : An Imperialist War for a New World Order  http://www.informaworld.com/smpp/content~db=all~content=a788522650__

a Appendix: War in Yugoslavia: Preparatory Manipulations-Human Rights, Diplomacy, the KLA.  http://www.informaworld.com/smpp/content~db=all~content=a788522651 , Socialism and Democracy , číslo 13, autoři Tania Noctiummes a Jean-Pierre Page.

Rovněž doporučuji novější hodnocení An Imperial Strategy for a New:  World Order: The Origins of World War III, autor Andrew Gavin Marshall,www.globalresearch.ca/index.php?context=va&aid=15686                                                   

Provokující je podrobnější a hlubší  zobrazení občanské války v knize

 The New  Totalitarian Society and The Destructions of Yugoslavia a stejněpodnětné Demonization of Serbs: Western Imperialismus and Media War Criminals, autor Emil Vlajki. Do češtiny bohužel nepřeloženo.Tím jsme neodbočili od tématu. Zcela zdrcující je tvrzení o konfrontaci mezi křesťanstvím a Islámem. A naprosto neuvěřitelné je tvrzení o dalším  „nábožensky motivovaném„  konfliku  současnosti: mezi Židy a muslimy v Palestině.„ Tady už je nemožné věřit v soudnost a čestnost autora.  Při značné šetrnosti můžeme mluvit o V. - VII. cenové skupině  a pavlačovém diskursu. Pokud si toto pseudo-atheistické hnutí říká brights, pak buď jde o černý nebo sebeironizující humor (ten sotva) , nebo megalománii. Palestinský konflikt může být náboženská válka pro některé křesťanské a židovské fundamentalisty, pro tzv.  křesťanské sionisty a možná  se jí stala pro nějakou palestinskou muslimskou skupinu, ale  neměla by takovou být pro všechny ostatní.

DRUHÝM rysem nového ateismu je doslovné čtení svatých textů. (TH ) v tom je přesně zrcadlovým obrazem nejprimitivnějšího protestanského fundamentalismu. Ostatně tento druhý rys ukazuje, že takzvaný Nový ateismus  do značné míry není ničím jiným nežli opačným fundamentalismem. Pochopitelně není nic snažšího než kritizovat a vyvracet prastaré doslovné texty,  obzvláště ty, které nebyly napsány jako doslovné. T.Hříbek  to objasnuje  následovně„Je pravda, že teologie dosáhla během tisíciletí nebývalé subtility, takže hovoří-li Immanuel Kant o Bohu jako o „regulativním ideálu“ nebo Václav Havel o „transcendenci“, nemají na mysli starého pána sedícího na obláčku. Ovšem masy nechápou Boha metaforicky, nýbrž doslova jako osobu, která stvořila svět, naslouchá jejich modlitbám a hubí jejich nepřátele, takže z toho je třeba vycházet”. Transcedence není totéž co Bůh a Havel není totéž co filosof. T.Hříbek filosofem  je, takže by měl vědet trochu více, nežli ví. Protestant Kant  chápe Boha nejen jako regulativní ideál. Jako osobu, nebo jednoho boha ( Boha) ve třech osobách ho chápou, až na pár vyjímek, všichni křesťané. Téměř všichni ho chápou jako Stvořitele. Chápat metaforicky je trochu něco jiného. Představu starého pána sedícího na obláčku sotva kdy někdo měl, snad jenom jako vědomě zástupnou. Už na začátku katechismů je upřesnění a židé, muslimové, pravoslavní a protestanté až na výjimky Boha  nezobrazují. Rovněž starozákonní chápání boha a tehdejší theologie a mystika jsou na vyšší úrovni, než pisatel bezdůvodně předpokládá.  Theologická a spirituální úroveň i mnoha prostých Byzantinců je známa. Pokud jde o vyslyšení modliteb to ani nejsubtilnější theologie nezamítá. Pár theologů, kteří jsou vyjímkou neposloužé jako argument.

„_Zvláště současní křesťané tyto pasáže obvykle ignorují (pokud je četli). Jsou umírnění v tom smyslu, že si vybírají to, co neuráží moderní morální senzibilitu. Tento selektivní přístup se samozřejmě nemůže opřít o příslušné svaté knihy, ale o morální zkušenost, kterou lidstvo nasbíralo od doby bronzové, kdy byly nejstarší z těchto barbarských textů napsán_y.( TH) Kdo to tvrdí jednak asi nezná současné křesťany, kromě fundamentalistů, kteří se hodí ke snadné kritice, jednak nerozlišuje mezi významem, různou aktuálností a aktualizací Starého a Nového Zákona ( mezi nimiž jakoby uvedení jezdci i Hříbek nerozlišovali) a otázkou exegeze či interpretace. Nezdá se, že opravdu znají knihy o kterých mluví. Různé způsoby exegeze a především jejich odůvodněnost neznají vůbec. Mnohé tyto texty byly napsány v době, kdy většina obyvatel této planety  písmo neměla. Krutost a zběsilost Starého Zákona je pro křesťany, kteří nepatří k retardovanému fundamentalismu, většinou těžkým, přetěžkým problémem, kterému se nejraději vyhýbají. I tady bývá hodně časté okecávaní, jinak to nelze nazvat. Vyjádřit by se měl theolog.                                            

TŘETĺ BOD souvisí s druhým. Harris a další kritizují současné umírněné věřící pro jejich neprincipiálnost. Současní muslimové se od křesťanů liší mimo jiné tím, že je mezi nimi mnohem méně umírněných, a proto berou výzvy k vraždění „bezvěrců“ naprosto vážně; pokud se ho sami neúčastní, tak ho alespoň schvalují. Proto běsní na ulicích kvůli obrázkům Proroka. Jak známo, starozákonní Desatero také zakazuje zpodobování Boha, ale koho z křesťanů to zajímá, ačkoli Desatero je údajně základem morálky? (TH) To už je od Harrise a dalších trapná nevzdělanost a zaujatost. Nejde o žádnou neprincipiálnost, křesťanství je prostě ____něco jiného, nežli Harris a další potřebují. Pokud jde o Islám  nemyslím, že jej hodnotí správně, pouze se vezou na  vlnách politického konjunkturalismu  a masové psychologie. Je nepochybné o čí přízeň se ucházejí, jak ukazuje trapně podlézavé  „I když postoj Muslimů hrozí zničením světa, nelze jim upřít, že berou svůj svatý text (Korán) vážně.(TH) Pokud jde o starozákonní Desatero, tak to je  starozákonní. V mnoha křesťanských církvích, opakuji, se Bůh nezobrazuje a Prorok Mohamed není Bůh. Tolik ke znaleckému výroku   „starozákonní Desatero také zakazuje zpodobování Boha, „ Přečtěte si Bibli pánové, http://combustion.eu/exegeze_cs.html_ _především Nový Zákon  http://en.wikipedia.org/wiki/Biblical_hermeneutics . A nezaměnujte exegezi  a eisegezihttp://cs.wikipedia.org/wiki/Exegeze_ ._Je neuvěřitelné s jakým sebevědomím nevědomce může někdo psát  nesmysly jako je následující„Ve srovnání s tím je umírněné křesťanství projevem pohodlnosti. Hlavní problém tohoto postoje je však v tom, že nenabízí kritiku fundamentalismu z pozice samotného náboženství. Umírnění věřící nejsou schopni vyvrátit fundamentalismus; naopak fundamentalisté mohou umírněné obvinit z pokrytectví.(TH) Bylo by na místě kdyby tvůrci těchto bizarností častěji užívali skromnější formulace svých neomaleně  přízemních výroků, svědčících nejen o jejich nevzdělanosti a neznalosti , ale také  o nevědecké ledabylosti. Nejde vůbec o umírněné _ _křesťanství, natož pohodlnost. O pohodlnost, ne-li o co horšího, jde u výrobců podobných tvrzení. Kritika fundamentalismu z pozice samotného náboženství je stejně snadná jako kritika  tzv. Nového ateismu z pozice atheismu_.Pro T.Hříbka „Harris i Hitchens jsou mistry sarkasmu„._(TH) .Co všechno se nepovažuje za mistrovství.„ Hitchens píše o monoteismu (?), že je to „plagiát plagiátu drbů o drbech, iluze o iluzi, sahající až k fabrikaci několika událostí, které se nestaly“. A zde perla z Harrisovy knihy: „Víra, že některé knihy byly napsány Bohem (jenž z nechopitelných důvodů udělal Shakespeara mnohem lepším spisovatelem, než je On sám) nás činí bezmocnými ve snaze konfrontovat nejmocnější zdroj lidského konfliktu v minulosti i přítomnosti. Jak to, že absurdita této představy nás hodinu co hodinu nesráží na kolena?„                                                                                                                     

Jak to, že ubohost této úvahy nás nesráží na kolena? Je-li toto perla co je méně vzácný zbytek. Jednak  Harris nezná ani hlupácké minimum, nebo slovníkové heslo hermeneutika, exegeze, inspirace, historická a literární kritika  atd. Pokud se nesoustřeďujeme demagogicky pouze na snadno bité fundamentalisty, pak platí, že Bůh není považován za diktujícího autora v běžném smyslu a pisatelé za pouhé stenografy.Např. _racionální exegeze se zakládá na myšlence, že autoři sami stojí za svým dílem, a proto se k textu přistupuje s ohledem na jejich porozumění. Tato exegeze používá k výkladu textu a jeho významu nejrůznějších metod, které ve svém celku umožňují pochopení poselství textu. Většinou se hovoří obecně o historicko-kritické metodě, což je v podstatě souhrn několika metod, které exegetovi pomáhají odhalit význam. Metody zastřešené tímto názvem jsou  _kritické, neboť přistupují k posvátnému (v případě bible biblickému) textu jako k jakémukoli jinému literárnímu celku, který má svou historii a který prošel dlouhými dějinami vzniku a vývoje. historické, nakolik zkoumají text z hlediska jeho historického vývoje a především z hlediska významu, jaký daný text měl v době svého vzniku. Úkolem historicko-kritické metody je zjistit, jaký význam měl text v okamžiku napsání, resp. jaké poselství jím chtěl autor předat. Dílčí metody se dělí do dvou skupin na metody synchronní a metody diachronní. Synchronní metody zkoumají text v jeho nynější, konečné podobě, zatímco diachronní jej zkoumají z hlediska jeho vzniku a vývoje, který dnešní konečné podobě předcházel. Obvykle se pak všechny tyto metody navzájem kombinují http://cs.wikipedia.org/wiki/Exegezeh  Podstatná je také _otázka účelu Bible i z hlediska ryze nezaujatého a z hlediska atheistického, pro věřící pak zjevnost  tomu přizpůsobenému vzniku, různost literárních forem a stylů, časový rozsah od  první verze první stránky do konečné podoby, vztah Bible a Tradice a tradice .Sotva se  nějaký literární historik nebo literární kritik ztotožní s diletantem Harrisem. Ještě  hůře je napadnutelné chápaní Bible ve východním křesťanství. Zdůrazňuji to pro naprostou neinformovanost a strnulost i mezi samotnými pravoslavnými . A co to  Hitchens „píše o  m o n o t e i s m u” ?  Neplete si pojmy?_ Zcela trapná je transparentní, hospodsky  řízná poznámka o Shakespearovi, žijícím a tvořícím v 16. století v západokřesťanské  Evropě, v  Biblí sycené Anglii http://en.wikipedia.org/wiki/English_translations_of_the_Bible .  V tomto Harrise podezírám s docela obyčejné klukovské recese.

Značně zpuchřelá forma zjednodušeného, schématického historického „idealismu„ a propagandy plakátové úrovně, je upozornění na  „nejmocnější zdroj lidského konfliktu v minulosti i přítomnosti”……Harris a Hitchens se však neshodují ohledně budoucnosti spirituality. Zatímco Harris sází na jakýsi posvětštělý buddhismus jako alternativu vůči všem formám teismu, Hitchens správně upozorňuje, že i buddhisté mají na rukou krev (za 2. světové války podporovali japonskou genocidu Číňanů)”. (TH)  Nuže, spiritualita a náboženství není totéž.  Bude-li v budoucnosti alternativou  „vůči všem formám teismu…… jakýsi posvětštělý buddhismus„ je těžko dnes předvídat,  nijak to však nesouvisí s tím „_že i buddhisté mají na rukou krev .._stejně jako pravdivost či oprávněnost atheismu nijak nesouvisí s tím, že i atheisté mají na rukou krev  křesťanů i budhistů, muslimů i židů a ostatních, kteří byli v dosahu. Hitchens upozorňuje nesprávně.  Pokud jde o samotnou otázku vědy a náboženství a jejich  neslučitelnost, lze k tomu říci podmíněně jen tolik, že tato neslučitelnost nemůže být argumentem pro atheistu a neměla by být argumentem pro lidi náboženské. Ještě vyhraněnější a zjevnější to je v případě darwinismu a náboženství. Brát v tomto vůbec na vědomí, mimo vědeckou práci  tzv. křesťanské fundamentalisty, lze jen pokud to je potřebné pro přehled, úplnost. Jinak je to starý trik či  fundamentalismus s  opačným předznamenáním. Tomáš Hříbek jde v předvádění nedostatku kvalifikace dále „Jak je vidět, mezi fundamentalismem zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky Petra Hájka (viz „Opičí proces naruby a po našem“, Orientace 23. 5. 2009) a kompromisem dr. Tomáše Halíka není tak velký rozdíl. Oba jsou Božími dětmi.„ (TH)  Srovnávat stanovisko Petra Hájka a stanovisko zastávané Tomášem Halíkem (které jen člověk nedovzdělaný může nazvat kompromisem) a nevidět velký rozdíl je smutným, jednoznačným důkazem nekompetence. K  následujícímu výroku pana Hájka „Je darwinismus věda, nebo ideologie? V limitovaném čase jsem se snažil naznačit, že je od počátku to druhé, tedy ideologie„  …„ její původní báze, Darwinova teorie, je k ní spíše záminkou, marketingově dobře prodanou značkou a zvučným symbolem, nikoli živým kořenem„.  http://www.lidovky.cz/opici-proces-naruby-a-po-nasem-dke-/ln_noviny.aspc=A090523_000101_ln_noviny_sko&klic=231679&mes=090523_0 _..bych pouze chtěl říci,  _že darwinismus byl a je zneužíván v podobě ideologie a_      _v tomto smyslu, bez ohledu na pravdivost  či nepravdivost.  Darwinova teorie se opravdu stala zneužívanou „záminkou, marketingově dobře prodanou značkou a zvučným symbolem”.  Tím se nijak nevyjadřuji k žádné přírodovědecké otázce, protože se  na to necítím být dostatečně vzdělán a nepředkládám žádné pochybnosti o této teorii.. Rovněž si nemyslím, že politickým účelům podřazený sociální darwinismus lze nutně a logicky odvodit z Darwinovy theorie.                                    

Paradoxní je, že v dnešní době  darwinismus byl stylizován také do podoby  ideologie podstatně anti-marxistické, anti-revoluční a třídní. K tomu více později.                                

Z neznalosti věci  T.H.  sděluje  „Některé z Dawkinsových argumentů proti zastáncům détente mezi vědou a náboženstvím patří k nejoriginálnějším částem jeho knihy. Nejen někteří teologové, ale třeba i nedávno zesnulý paleontolog Stephen Jay Gould se domnívají, že věda a náboženství mohou koexistovat proto, že jejich „sféry vlivu“ se nepřekrývají. Zhruba řečeno, věda se zabývá fakty, náboženství hodnotami; věda se ptá, jak všechno funguje, náboženství se ptá, jaký to má smysl (Gould hovoří o „nepřekrývajících se magisteriích“).Dawkins efektivně rozbíjí tuto teorii napadrť: Náboženství, jako je křesťanství, implikuje určité pojetí světa, tedy faktů. Podle tohoto pojetí má svět svého nadpřirozeného Stvořitele, jenž do něj zasahuje zázraky, odpovídá na modlitby atd. Takové pojetí světa musíme posuzovat jako každou jinou empirickou hypotézu – říkejme jí „hypotéza Boží existence“. Tedy na padrť to není, atheista i někteří věřící musí, bohužel, konstatovat. A nejde o détente mezi vědou a náboženstvím. Tady vlastně není co rozbíjet .Stephen Jay Gould  http://en.wikipedia.org/wiki/Stephen_Jay_Gould  a jeho přístup k problému vědy a naboženstvíhttp://en.wikipedia.org/wiki/Rocks_of_Ages rozhodně nelze odbýt tak snadno, jak to Dawkins zkusil. Uvedené ukázky nejsou jednoznačně charakteristické a  nemají nahradit četbu Gouldových knih, pouze  upozornit na pár  zajímavých detailů.   Darwinian Fundamentalism  http://www.nybooks.com/articles/1151

Za fascinující  otázku  Gould pokládá  možnosti adaptace a progresivitu evoluce. Působí přirozený vývoj jednoznačně pozitivně ? Dawkins  se domnívá, že ano.      Gould oproti tomu soudí, že ne. http://www.popmatters.com/books/features/030926-gould.shtml Oproti Dawkinsovu zjednodušujícímu optimisticky determinujícímu pojetí evoluce Gould  zastává stanovisko méně schematické a méně ideologicky  podmíněné a instrumentální. Proti Gouldově dualismu nebo paralelismu vědeckých poznatků a světa hodnot nestojí  Dawkinsův „monismus„ jedné přírodovědné pravdy, ale kupř. Gouldem kritizovaný http://www.godweb.org/chardin.htm Teilhard de Chardin http://wapedia.mobi/en/Pierre_Teilhard_de_Chardin?t=8.  a  Frank.J.Tipler,  pro kterého teologie je obor fyziky, a který dokonce ve své knize The Physics of Immortality: Modern Cosmology, God and the Resurrection of the Dead http://www.math.tulane.edu/~tipler/physicsofimmortality.htm tvrdí, že fyzika může dovodit výpočtem existenci Boha a pravděpodobnost zmrtvýchvstání  k věčnému životu přesně stejným způsobem jako fyzik vypočítá vlastnosti elektronu http://www.johnreilly.info/immort.htm . Dawkins…, ,Aby dokázal, že takto chápou náboženství i sami teisté – tj. že teisté se v žádném případě nemíní nechat uzavřít do sféry pouhých hodnot – navrhuje Dawkins malý myšlenkový experiment: „…předpokládejme…, že se forenzním archeologům… podaří získat nějakou důkazní DNA, která by dokázala, že Ježíš skutečně žádného biologického otce nemá. Dokážete si představit, že by v tomto případě obhájcové náboženství jen krčili rameny a říkali něco jako ‚Komu na tom záleží? Vědecké důkazy jsou v teologických otázkách zcela nepodstatné. To je špatné magisterium! Nám jde výhradně o zásadní otázky a o morální hodnoty.‘ “(TH)  A zase jsme u zevšeobecnování a naprosté irelevance prokazující záměr strmě převyšující znalosti. Ostatně co by v takovém absurdním hypotetickém případě řekl Dawkins?  Víme co by k tomu řekl Tillich viz http://en.wikipedia.org/wiki/Paul_Tillich  Systematicka theologie  především 2.díl Existence of Christ. „Dawkins si je jist, že bychom se dočkali zcela jiné reakce: „Vsaďte boty, že kdyby se někdy nějaké vědecké důkazy ve prospěch Boha objevily, teologové by po nich okamžitě skočili a vytrubovali by je na všechny strany. (Teorie „nepřekrývajících se magisterií“) je oblíbená proto, že žádné důkazy ve prospěch hypotézy Boží existence neexistují.“ (TH) Stále totéž, stále totéž. Těch důkazů  je věru mnoho, otázka je, zda jsou opravdu dokazující. Subjektivně jsou nepochybně přesvědčující pro mnoho lidí, kteříneuznávají theorii „nepřekrývajících se magisterií,“ takže Dawkinsovo tvrzení neobstojí.  „V pozdější části Božího bludu nabízí Dawkins i argument proti „hypotéze Boží existence“ – tedy vlastně vyvrácení Boží existence. Tento argument je typicky darwinistický. (TH) Toto je typicky darwinistické? Budiž.  Ale je to vyvrácení ? Vědecké ? ,,Dawkins uvažuje následovně: Podle teistů je hypotéza, že Bůh stvořil svět, údajně jednoduchá. Avšak představa bytosti, která by stvořila celý vesmír, udržovala ho v chodu, a kromě toho neustále komunikovala prostřednictvím modliteb s věřícími (tady na Zemi a třeba i na bilionech dalších obydlených planet), je představou čehosi natolik nepravděpodobně složitého, že je to „děsivá ukázka pohodlného nepřemýšlení“. Žel i jednoznačně přesvědčený,  nepochybující atheista musí právě opak, nežli je „představa  čehosi natolik                                                                                                                                             nepravděpodobně složitého,”  považovat za  „_děsivou ukázku pohodlného nepřemýšlení“.  Tento „typicky darwinistický  argument„_ není racionální, má působit  emocionálně a nevyvrací vůbec nic. Potřeba simplifikace tohoto druhu patří  do oblasti nižší kultury.  Řízný „Dawkins si nebere servítky, a kvůli tomu si stačil vysloužit nenávist z řad náboženských fanatiků. Avšak i mnoho sekulárních liberálů se ptá, zda nesmiřitelný tón Božího bludu přispěje ke vzájemnému porozumění. Dawkins odpovídá, že na rozdíl od mnoha věřících nebombarduje interrupční kliniky ani nesměřuje dopravní letouny do mrakodrapů.„ (TH)

Buranská agresivita nebo reklamní divadýlko nejsou nijak v rozporu z obsahem. Naopak jednota obsahu a formy je např. v předešlé Dawkinsově odpovědi v dokonalé harmonii. Zřejmě pro něj jsou vždy jen dvě možnosti, mezi kterými si musí vybrat všichni. Občas mi připomíná formou víry G.W.Bushe.  O nenávisti se nedá mluvit. Atheismu  Dawkins více škodí, než pomáhá. Marxisté by se neměli snažit některého  ze Čtyř jezdců kooptovat.                                                                           

„Domnívám se, (TH) _že s Dawkinsem nelze než souhlasit v tom, že hlavním zdrojem násilí v historii a zvláště v současnosti je náboženství, nikoli vědecká racionalita.„Opravdu nelze ? A jsme zase nejen u monotonní a imperativní simplifikace, ale především u   i d e o l o g i e ,  která je snadno poznatelná a zařaditelná. V neblahém redukcionismu, podřizování kultury, umění, sociálních a humanitních to je humanistických věd (především filosofie, axiologie, etiky) a tedy i humanismu a humanity přírodovědecké hypotéze se všemi vadami, které musí mít, pokračuje v rámci jednorozměrnosti Daniel Dennett. „Náboženství jako biologický jev Dawkinsův spojenec, americký filozof Daniel Dennett v knize Breaking the Spell: Religion as a Natural Phenomenon doporučuje, abychom ve vlastním zájmu podrobili vědeckému zkoumání výbušný a potenciálně nebezpečný fenomén náboženství – abychom jej pojali jako biologický jev. Náboženství by se dle tohoto pohledu vyvinulo za nějakým účelem. Někomu nebo něčemu prospívá. Jednotlivým věřícím? Jejich skupinám (církvím, státům)?”_

Prokrustovo lože, zplošťující apriorní přístup a „_one way only,  _této theorie majísvůjdůvod, křiklavý záměr, ideologickou účelnost a  předem daný, určený výsledek. Determinismu, vulgarizaci, vyloučení kritérií pravdivosti a  nesčetně rozporů se Dennet vyhnout nemohl. Jeho theorie jednoduše sama sebe vyvrací. Navíc jeho filosofická úroveň je dosti nízká. Zdá se také, že ne vždycky chápe argumenty oponentů. Příkladně vůbec neporozuměl důkazu z příčinnosti, proto také jeho vyvrácení je ilusorní. Sociální, ekonomické, kulturní, psychologické faktory mizí.

„Neměli bychom se spokojovat s takovými tradičními odpověďmi, protože řada orgánů a jiných biologických fenoménů se sice vyvinula za jistým účelem, ale časem ho pozbyla. Je také třeba brát vážně hypotézu, že náboženství je cosi jako „virus mysli“, který parazituje na našich mozcích„ (TH) Tedy, vývoj za jistým účelem, nebo virus? Kterou cestou  z těch dvou se dáme? Co je tím účelem a proč? Jak je to s nutností a nahodilostí. Proč je, byla a bude realita taková jaká je, byla a bude, a ne jiná?  Proč vlastně vůbec něco je?

„Dawkins nemá daleko k přezíravému postoji vůči věřícím jako k „hlupákům“.„(TH)_            _Kdo sleduje jeho News, těžko  může být překvapen. Zřejmě má své nezatajitelné problémy.„V každém případě však jak Dawkins, tak Dennett ve svých knihách cosi s náboženstvím, jímž opovrhují, sdílejí. Převzali zcela konkrétní rys viktoriánské spirituality, totiž víru v morální pokrok – že se věci stále zlepšují. Oba věří, že jsme morálně stále lepší (mimo jiné v poměru k tomu, jak ze světa ubývá náboženství)„.

V této pasáži nerozumím, co má být Dawkinsem a Dennettem sdíleno s náboženstvím. A proč se víra v pokrok označuje za „viktoriánskou spiritualitu„. Věřit, že jsme  morálně stále lepší je  jednoduše hloupé, samo o sobě tragikomické, v těch případech, kdy nejde o  zlý cynismus. Pokud jde o závislost tohoto morálního pokroku na ubývání náboženství, rád bych viděl statistiku, která by v době po Osvětimi  toto tvrzení dokazovala. A nejsou to liberálové a liberalisté a žel, jen zřídka, pokud snad někdy, euro-atlantická (na rozdíl od ibero-americké) důrazně atheistická anebo bezcírkevní levice, kdo chodí do leprosérií, slouží v ústavech pro lidi na které je bolestné a děsivé pohlédnout, sdílí s nejzapřenějšími život v džunglích, pouštích, pustinách, slumech a favelách. Nemohou to být děti konzumentské doby, pro které je otázkou “jaký smysl má život, když dojdou prachy”, ani nedůslední a bázliví skeptici, neschopní skepse vůčí své skepsi”.                                                           

Atheismus vycházející z pouhé evoluční theorie a negativismu, sám o sobě nestimuluje k  morálnímu nasazení. Náboženský a marxistický humanismus ano. Opravdově křesťanské individuum (zdaleka ne však pouze ono ) však v důslednosti zastupuje vznešený morální ideál proti materialistickým spotřebitelským masám, ba i některá nevzorová katolická individua, nezávisle na nechutném obrovském účetnickém aparátu odměn a trestů, odpustkovému směnárenství, legalismu nahrazujícím etiku a propracovaném systému manipulace, citového vydírání a represe. Byl snad František z Assisi, kterého Negri a Hardt vidí jako vzor komunistického militanta_  dnešního soumraku Západu, závislý na morální vychytralé egoistické kalkulaci a kasuistice?  _Latinská Amerika  dává nespočetně příkladů.  V oblasti kde byl Che Guevarra zabit se lidé  k němu modlí, považují ho za svatého a tvrdí, že byli mnohokrát vyslyšeni a že Che koná zázraky. Nejde o ty zázraky, samozřejmě.

 “Dawkins mimochodem sponzoroval reklamní kampaň tohoto hnutí v podobě sloganu, který se objevil na britských autobusech: „Je pravděpodobné, že žádný Bůh neexistuje. Takže si přestaňte dělat starosti a užívejte si života.“(TH ) To je tedy  životní kredo, systém hodnot a etická logika  morálního a kulturního zaostalce a primitiva, nebo  naprogramovaného, prefabrikovaného příslušníka davu poslušného pravidel konzumentské společnosti.  Bezesporu, že šlo o _reklamní kampaň.  _Ideologie  vyhřezla.

,,Jedním ze zajímavých příkladů je mystičnost, ústřední rys každého teismu: k Bohu se můžeme přiblížit jen na určitou vzdálenost, ale většina základních otázek nám zůstane nezodpovězena. Tento postoj sdílí i řada darwinistů, kteří tvrdí, že přirozený výběr nás vybavil k tomu, abychom dokázali efektivně řešit více méně praktické problémy, ale nikoli abychom odhalovali metafyzické pravdy.„.(TH) Mystičnost není ústředním rysem každého teismu a na druhou stranu existuje i v náboženstvích ne-theistických. Ta řada darwinistů diletujících ve filosofii, výše uvedeným postojem k tomu, co považují za „ metafyzické „pravdy”,  podřezává větev na které sedí a spí. _„_Nebo si vezměme problém fyzického zla, který trápí každého teistu, jenž věří, že Bůh je zároveň všemohoucí (takže má moc utrpení odstranit) i nekonečně dobrotivý (takže by měl chtít utrpení odstranit). Křesťanům může pomoci tento problém rozlousknout paradoxně sám Dawkins, neboť dokazuje, že existuje-li kdekoli ve vesmíru životní forma vykazující komplexní přizpůsobivost vůči svému prostředí, pak se tato životní forma musela vyvinout prostřednictvím přirozeného výběru. A součástí procesu přirozeného výběru je nutně mnoho bolesti a utrpení. Takže zvolil-li Stvořitel tento mechanismus, nemohl jinak než připustit i doprovodné fyzické zlo.(TH) Dawkins rozhodně nepomáhá  problém utrpení „rozlousknout”. Vzhledem k Boží všemohoucnosti se mohla životní forma vyvinout i bez  doprovodného fyzického zla. Vývoj nemusel nutně probíhat tak, jak probíhal. Ani přirozený výběr není pro Boha nutností, ba ani samotný vývoj.„Takže zvolil-li Stvořitel tento mechanismus, nemohl jinak než připustit i doprovodné fyzické zlo”. Tento mechanismus však Bůh zvolit nemusel, stejně jako nemusel připustit doprovodné zlo v  žádné podobě. Otázka původního (ve vých. křesťanství ) a nebo dědičného  (v křesťanství západním  ) hříchu je rovněž mimo dosah hnutí brights. Stejně tak skutečné argumenty s nímiž zápasí těch nemnoho skutečně věřících monotheistických náboženství, kteří přemýšlí. Atheismus této skupiny rozhodně není humanismem, není osvobozující, ani vyvrcholením dlouhodobého intelektuálního a kulturního úsilí. Jeho tvůrci a misionáři jiná náboženství než monotheistická  vůbec  nereflektují, a patrně o nich vědí ještě méně než o monotheismu. To znamená téměř nic. Jejich nevědomost i záměr vyplývající z ethnocentrické i skupinové pýchy je výstavní.

 Pokračujme..„_na „čtyři jezdce“ se snesla vlna kritiky. Ze všech kritických reakcí rozdílné kvality se omezím na dvě. Knihu amerického konzervativního publicisty Dineshe D’Souzy Křesťanství a ateismus úplně jinak (2009) vybírám proto, že je nyní dostupná v českém překladu. A knížka Reason, Faith and Revolution (2009) předního literárního teoretika Terryho Eagletona je pozoruhodná proto, že její autor je marxista. (Ani našemu čtenáři není neznámý; několik jeho knih o literatuře vyšlo česky.) Bude zajímavé podívat se, z jakých důvodů D’Souza i Eagleton odmítají nový ateismus, když zastávají zcela protikladné politické názory_. (TH)

http://en.wikipedia.org/wiki/Dinesh_D%27Souza D’Souza je Američan indického původu, jenž se vyšvihl až na poradce v Reaganově administrativě a napsal i životopis svého politického idolu (Ronald Reagan, čes. 2004)(TH). Docela jistě však není reprezentantem katolicismu natož katolictví, ještě méně křestanství a vůbec ne náboženství, nebo náboženskosti v jakémkoliv smyslu. T. Hříbek říká, že jeho knihu vybral, protože vyšla česky. Věřme mu. Připomíná, že „máme co do činění s autorem, který ve své předchozí knize The Enemy at Home (2007) tvrdil, že za teroristické útoky proti USA nesou vinu levičáci, feministky a homosexuálové, jejichž volné mravy vyvolaly oprávněný hněv konzervativního islámu. Jinými slovy, podle D’Souzy byly teroristické útoky oprávněné a Američané by se měli polepšit a nepohoršovat bohabojné muslimy z Palestiny či Íránu – tj. ze zemí, v nichž je legální umravnit ženu, která si vyšla bez řádného mužského doprovodu, kulkou do hlavy, a homosexuály ukamenovat. Zde tedy náš autor poněkud vyklouzl za hranice zdravého rozumu. Politicky konformní T.Hříbek nám neuvádí zdroj, který by nás mohl přesvědčit, že v Palestině a Iránu je legální zabít ženu „_která si vyšla bez řádného mužského doprovodu, kulkou do hlavy, a homosexuály ukamenovat”.  Zdá se, že „zde tedy náš autor poněkud vyklouzl za hranice zdravého rozumu,”._ Nebo si z hujerovsky politické korektnosti příčinlivě spletl země? V tomto duchu kupředu „Obávám se, že proti Harrisovi a ostatním ateistům skóruje jen v jednom bodě, a to když  připomíná, že i sekulární ideologie jako komunismus byly zdrojem násilí. Na to lze jistě říci, že většina ostatních moderních tyranií byly klerofašistické režimy (od Francova Španělska až po Tisovo Slovensko). Domnívám se však, že spory o to, kdo v minulosti zabil víc lidí jsou vedlejší, protože nic nemění na faktu,  že je to náboženství – nikoli fašismus nebo komunismus – co je v současnosti potenciální příčinou nukleárního armagedonu.„  Poněkud se zapomnělo na nacismus, který také dozajista klerofašistický nebyl. Spory o to, kdo v minulosti zabil více lidí zbytečné v žádném etickém smyslu rozhodně nejsou. Zbytečné  jsou snad jen v tom smyslu, že sotva lze srovnávat Francovo Španělsko a Tisovo Slovensko  ( které jiné _klerofašistické režimy  má  autor na mysli?)_ se zeměmi Gulagů a vyhlazovacích táborů. Řečeno z ryze levicového hlediska. http://www.blisty.cz/art/42101.html

A dokonce „nic nemění na faktu, že je to náboženství – nikoli fašismus nebo komunismus – co je v současnosti potenciální příčinou nukleárního armagedonu.„ To už je jistá obsese a příklad zaručeně služebné a slouhovské ideologie přiměřené úrovně, nejen přitakávačství, které se táhne oběma Hříbkovými recenzemi. Vskutku originální „nic nemění na faktu, že je to náboženství – nikoli fašismus nebo komunismus – co je v současnosti potenciální příčinou nukleárního armagedonu.„  v jistém smyslu to je fašismus  „_co je v současnosti potenciální příčinou nukleárního armagedonu „_ale fašismus jiného druhu, nežli byl ten historický, protože jde o jiný stupeň imperialismu. Podstatně sekulární, bez ohledu na to, zda a jakou věrouku či náboženskou organizaci jeho reprezentanti, nebo většina obyvatel příslušných zemí upřednostňují.

_„_D’Souza není naštěstí kreacionista a považuje darwinismus za „nejlepší a nejpřesvědčivější představu o našem původu“. „Vzápětí ale dodává, že tato teorie nedokáže vysvětlit – kromě jiného – původ morálky. ….Náš autor (D’Souza )tu zcela ignoruje výzkum, který se na tomto poli rozvíjí posledních asi třicet let. Ignoruje jej proto, že stojí v cestě závěru, k němuž chce dojít: „svědomí není nic jiného než Boží hlas v naší dušiNechme stranou otázku, zda uspokojivé vědecké vysvětlení původu morálky již je či není k dispozici. I kdyby platilo, že původ morálky nedokážeme vědecky vysvětlit, přesto závěr, že hlas svědomí je „Božím hlasem“, z uvedené premisy zkrátka neplyne.” (TH)

 Můžeme  s T. Hříbkem souhlasit v tom, že skutečně takový  závěr z uvedené premisy neplyne. Těžko však s následujícím„Logické chyby jsou jedna věc, morální otrlost je věc druhá; nad tím prvním mávneme rukou, při tom druhém nás zamrazí. D’Souza v závěru své knihy pojednává o problému zla – proč všemohoucí a dobrotivý Bůh připouští existenci zla? –, s nímž zápolilo mnoho teologů, ale málokdo byl myslím tak nevkusný, aby napsal: „Nikdo z nás si nezaslouží žít, neboť život je velkorysý dar od Boha.“ Jinými slovy, holocaust je ve shodě s Boží dobrotou, protože děti, spálené nacisty, si beztak nezasloužily žít” .

Závěr, ke kterému Hříbek dochází nikterak nutně z tvrzení, že život je velkorysý dar od Boha, nevyplývá.  D’Souza, pochopitelně řešení problému zla nemá. Nemá je ani Tomáš Hříbek, nemají je brights, nemám je já. Nenajdeme je u Marxe ani Augustina z Hippo. Naznačí Max Scheller    http://iloapp.philosophy.se/blog/thinklink?ShowFile&doc=1227868471.pdf  V začarovaném temném lese apelů a hrůz jde právě a především o ty apely.  

„_Ať si o D’Souzovi myslíme cokoliv, nelze mu upřít, že se snaží vyjadřovat jasně. To nelze říci Terrym Eagletonovi, jehož novou knihu považuji za jeho dosud nejmizernější.”  _Problém v tomto nebude u Terryho Eagletona, ale u Tomáše Hříbka. Eagleton je bezesporu velice vzdělaný a četba jeho knih je intelektuální požitek. Hříbek četl zřejmě všechny Eagletonovy  knihy může-li pousoudit, která je nejmizernější. Kritika pokračuje nesmlouvavě „Eagleton si zakládá na své zběhlosti v teologii. Nevzdělanost v tomto směru vyčetl Dawkinsovi již ve své recenzi Božího bludu. Jaká je tedy ta Eagletonova teologie? Slyšme: „Bůh […] není nějaký megavýrobce. Spíše je tím, co udržuje všechny věci v bytí svou láskou.“ Je toto udržování láskou kauzální vztah? A jak je slučitelné se zlem, které je všude okolo? D’Souza řekl alespoň něco. Eagleton mlčí a nesdělí nám ani, jestli své teologii vůbec věří.”

Nuže, Terry Eagleton http://www.contemporarywriters.com/authors/?p=authC2D9C28A1123b1D819TsK1844CB4  autor více nežli 40 knih, bezpochyby i v theologii zběhlý je a nevzdělanost v tomto směru vytkl Dawkinsovi právem.                     Protože je kultivovaný vytkl mu  šetrným způsobem pouhou nevzdělanost pouze v tomto směru. Eagleton řekl vice, než T.H postřehl a ví, a neříká na rozdíl od něho a brights nic, co je z jeho pozice nepodložené. Nepovažuje se za theologa ani filosofa. …V 60. letech se angažoval v levicové  katolické skupině    Slant_, _a napsalřadu  theologických článků a knihuTowards a New Left Theology.. http://en.wikipedia.org/wiki/Terry_Eagleton ..Říká nám jasně, čemu věří a co pro něj zůstáva nejisté a otevřené, a protože žije, má právo na vývoj i přehodnocování. Chce to jen více a lépe číst. Do jisté míry se to můžeme dovědet ve stručnosti z „The interview: Terry Eagleton.The armchair revolutionary.                http://www.guardian.co.uk/books/2007/dec/16/martinamis   

Eagleton jakožto marxista se angažuje i politicky.  Poslechněme si…

Terry Eagleton o  křestanství, novém atheismu a kapitalismu.

především v druhé časti _”The Limits of Liberalism,” kritizuje  liberální racionalismus  kupředu kráčejícího pokroku a ozřejmuje  co považuje za podstatně atheistickou  povahu západníhokapitalismu._ http://www.patrolmag.com/sessions/1741/christianity-fair-or-foul  Posuďme. Doporučuji: Reason, Faith and Revolution,Reflections on the God Debate,Terry Eagletonhttp://yalepress.yale.edu/yupbooks/book.asp?isbn=9780300151794

Terry Eagleton vs. Richard Dawkins

http://atheism.about.com/b/2007/05/22/terry-eagleton-vs-richard-dawkins.htm                         

_ _Eagleton on Dawkins http://sptc.htb.org.uk/graham/eagleton-dawkins__

Eagleton si všímá  Dawkinsovy  kritiky fundamentalistů, která se však příznačně  vyhybá  globálnímu kapitalismu  vytvářejícímu.[http](http://www.lrb.co.uk/v28/n20/eagl01.html)://www.lrb.co.uk/v28/n20/eagl01_.html_  _nenávist, úzkost, nejistotu, a pocit  ponížení, které jsou živnou půdou fundamentalismu.   http://thevanitypress.blogspot.com/2006/12/eagleton-on-dawkins.html  

Naopak, Eagleton něco říká, Dawkins mlčí  http://www.lrb.co.uk/v28/n20/eagl01_.htmll Říká nám jasně, čemu věří a co pro něj zůstáva nejisté a otevřené, a protože žije, má právo na vývoj i přehodnocování. Chce to jen více a lépe číst. Do jisté míry se to můžeme dovědet ve stručnosti z „The interview: Terry Eagleton.The armchair revolutionary

 http://www.guardian.co.uk/books/2007/dec/16/martinamis    

V říjnu 2006 Eagleton publikoval  Richard Dawkins’s The God Delusion v London Review of Books.

Ateismus běžné výrobní značky, promitivizující, bez možnosti spirituality, se dnes stal  jedním z užitečných artiklů na trhu zlevněných ideí vhodných  k manipulaci všude tam, kde nepůsobí žádoucím způsobem, nebo se vymkly z rukou některé tradiční formy náboženství. Sloganem „Takže si přestaňte dělat starosti a užívejte si života  vrcholí intelektuální nabídka a poptávka jedné trouchnivějící podtřídy, která už na víc nestačí a znehodnocuje ty osvobozující, etické, o integrální humanismus usilující formy atheismu, to jest ty, které nemohou být zužitkovány  ve prospěch držby moci.

_„Eagletonovo intelektuálské mlžení, prokládané levičáckými slogany o Kristu-revolucionáři, je méně poctivé, než D’Souzův konzervatismus. Pro oba však platí, že až budou chtít příště říci něco na obranu náboženství, měli by se snažit mnohem víc.”. T.Hříbek nemá jinou možnost než označit pro něj patrně příliš komplikované Eagletonovo vyjádřování „za intelektuálské mlžení„ a nepochybně mu musí vzhledem k jeho mantricky zdůrazňované, fádní politické konformitě vadit to co považujeza levičácké slogany „o Kristu-revolucionáři.”_ Není tedy těžké pochopit, proč se mu musí jevit poctivější _D’Souzův konzervatismus. Je to on a jeho nepříliš zářiví a chytří „brights„kdo by se měl snažit mnohem více._

Hříbek uvítal, že „Dawkins vítá konfrontaci.  Kromě jeho argumentů považuji za přínosný právě onen neuctivý tón, jímž hovoří o náboženství. Ne že by tento tón urazil mnoho Čechů, z nichž většina je naštěstí nábožensky lhostejná. Ale doufám, že přivede k zamyšlení alespoň některé naše tvůrce veřejného mínění, kteří si zvykli předpokládat, že náboženství je něco, co si úctu automaticky zaslouží.” _ Není v Česku možné automaticky předpokládat, že náboženství je něco, co automaticky zasluhuje úctu._ Tyto obavy jsou zcela zbytečné. Většina Čechů je  sice nábožensky lhostejná, ale protože to většinou není z adekvátních a důstojných důvodů, nemůžeme nad tím jásat a považovat to za šťastné. Jak bylo uvedeno v úvodu těchto poznámek. Většina Čechů  dokáže být lhostejná i jinak. Dawkinsovy argumenty nejsou přínosem, protože to nejsou argumenty.               

A považuje-li filosof Hříbek vulgaritu za přínos a domnívá se, že právě tato vulgarita přivede jeho krajany a tvůrce veřejného míněni k zamyšlení, pak dává smutné vysvědčení  hnutí brights, českým tvůrcům veřejného mínění, i sobě.