Článek

kolektiv autorů  Sto let českého socialismu

O autorovi

Anotace

Text ke stému výročí vzniku české sociální demokracie z roku 1978. Dne 7. dubna 1878 na ustavujícím sjezdu v Břevnově vznikla Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku - založením vlastní národní organizace dostala myšlenka socialismu v českých zemích svoji konkrétní podobu.

Rozvíjející se dělnické hnutí a jeho tehdejší vůdcové vytvářeli tak předpoklady k institucionálnímu politickému zápasu o základní dělnická a občanská práva a požadavky přijetím organizačního řádu a prvního programu socialistického a dělnického hnutí. Nechceme připomínat obecně známá fakta, spíše si uvědomit, co všechno zůstávají českoslovenští socialisté a demokraté dlužni „stoletým“ požadavkům. Mnohé z toho, o co usilovali autoři Břevnovského programu, bylo už docíleno a překonáno, ale kupodivu, velmi mnoho neztratilo svoji aktuálnost ani dnes, a my to musíme cítit jako svůj nesplněný dluh a úkol.

V Břevnovském programu se především konstatuje, že „v nynější společnosti jsou pracovní prostředky … monopolem jedné třídy“. Protože z toho vzniklá závislost „pracujícího lidu jest příčinou bídy a otroctví všech tvarů“, požadovali autoři programu „změnu pracovních prostředků v obecné dobro společnosti“ „spravedlivé rozdělení pracovního výtěžku“ a „zrušení všeho třídního panství“. Faktem je, že velká většina výrobních prostředků byla u nás zestátněna (základním krokem k tomu byly dekrety presidenta Beneše o znárodnění z 28. října 1945), ale je sporné, zda je dnes vždy užíváno výtěžku práce pro obecné dobro společnosti, a zda příjmy obyvatel odpovídají principu spravedlnosti.

V programu se požaduje „všeobecné, stejné a přímé volební právo pro všechny státní občany od dvacátého roku stáří počínaje, jak do parlamentu, do sněmu a obecních zastupitelstev“. Jak známo, zásada všeobecného a rovného hlasovacího práva při volbách do parlamentu byla u nás prosazena dík úsilí dělnických stran a jiných demokratických složek veřejnosti již roku 1907; při volbách do obecních zastupitelstev byla tato zásada uplatněna poprvé při obecních volbách v roce 1919, tedy hned po vzniku Československé republiky. Průkopníci našeho dělnického hnutí však při prosazování všeobecného a rovného hlasovacího práva nepochybně neměli na mysli takový systém voleb, při němž by občan měl možnost volit jen jednoho kandidáta.

Program požadoval „úplnou svobodu tisku, spolčování a shromažďování, jakož i úplnou svobodu práva koaličního“. Uvedených svobod dělníci z větší části dosáhli. Ale co z těchto dohod zbylo dnes? Kolik časopisů a organizací (politických i nepolitických) zaniklo po roku 1948? Kolik časopisů a organizací zaniklo po roku 1968? A v roce 1977 byla u nás řada občanů různým způsobem postižena v souvislosti s peticí Charta 77, v níž se mluvilo jen o nutnosti dodržovat zákony, které byly schváleny nejvyššími zákonodárnými sbory.

V Břevnovském programu se žádala „neodvislost soudu, volba soudců lidem, zavedení bezplatného a ústního řízení soudního a bezplatné ochrany práva“, „zrušení trestu smrti“. Hrůzné procesy z padesátých let ukazují, že v našem zřízení není neodvislost soudů nijak zaručena; o oprávněnosti a spravedlnosti politických procesů ze sedmdesátých let mělo pochybnosti mnoho našich občanů i značná část světového veřejného mínění. Soudní řízení není bezplatné, bezplatná není ani ochrana práva. Pokud jde o trest smrti, je nutno konstatovat, že současné vrcholné zákonodárné sbory a sdělovací prostředky debatu o této otázce ještě ani nezačaly.

V Břevnovském programu se dále mluví o „odstranění veškeré sociální a politické nerovnosti“; boj dělnické třídy je podle tohoto dokumentu bojem za „rovné právo a rovné povinnosti“. Současná praxe znamená odklon od těchto principů mravních a politických. Občané jsou u nás persekvování za projevy svého přesvědčení, a to někdy i mnoho let poté, co své přesvědčení projevili. K této otázce přinášejí řadu dokladů dokumenty Charty 77. Princip rovnosti a spravedlnosti je u nás opouštěn podstatným způsobem praxí, podle které jsou vedoucí a jiná „lepší“ ústave všech odvětvích hospodářského a společenského života země převážně obsazována členy Komunistické strany. Z toho vyplývá, že se na odpovědná místa nedostávají vždy lidé na základě odborných vědomostí, schopností a morálních kvalit, ale často na základě své přizpůsobivosti, bezpáteřnosti a protekce. Mnozí dělníci už dnes nepokládají KSČ za stranu dělnickou, ale za stranu „panskou“.

Signatáři tohoto prohlášení se hlásí k tradicím počátků našeho dělnického a socialistického hnutí. Hlásí se k nim i Komunistická strana Československa, která v této zemi vládne. Současné zřízení však vykazuje nesporný dluh vůči mnoha principům formulovaným průkopníky dělnického a socialistického hnutí. My, jako socialisté a demokraté, cítíme osobní odpovědnost za naplnění těchto principů.

Dne 7. dubna 1978

Rudolf Battěk

Václav Havel

Ladislav Hejdánek

Přemysl Janýr

Božena Komárková

Anna Koutná

František Kriegel

Karel Kyncl

Milan Machovec

Jaroslav Mezník

Ervín Motl

Jiří Müller

Petr Pithart

Aleš Richter

Zuzana Richterová

Gertruda Sekaninová-Čakrtová

Jan Šabata

Jaroslav Šabata

Jan Šimsa

Jan Tesař

Jakub Trojan

Zdeněk Vašíček

Jan Vladislav

Přepsáno včetně seznamu signatářů dle: _Listy. Časopis československé socialistické opozice. Ročník VIII., Červenec 1978, č. 3-4, s. 67.