Záznam

Slavoj ŽižekJiří PeheMichael HauserTereza Stöckelová  Život v éře trvalého stavu ekonomické nouze

O autorech

Slavoj Žižek (1949), slovinský filozof, kulturní teoretik a politický aktivista. —- Vystudoval filozofii na univerzitě v Lublani (Dr.A. 1981) a psychoanalýzu na Université Paris VIII Vincennes-Saint Denis (PhD 1985). Vyučuje na univerzitách v Lublani, Londýně a New Yorku. —- K ranému ovlivnění hegeliánským marxismem a heideggeriánstvím jeho slovinských učitelů přibyl u něho během let vliv lacanovské psychoanalýzy, Althusserova strukturálního marxismu a politické filozofie Althusserových žáků (A. Badiou, J. Ranciéra, É. Balibara). —- Jeho politický vývoj byl podobný vývoji jiných východoevropských disentních intelektuálů: Ve volbách roku 1990 kandidoval do tehdy přímo voleného presídia země - za Liberální demokracii -, nicméně již během následujících deseti let se posunul směrem k čím dál radikálnější levici; v současnosti se prohlašuje za marxistu a komunistu. Angažuje se přitom nejen coby publicista či politický aktivista, nýbrž především jako “populární intelektuál”: popularizátor filozofických koncepcí, jejichž politické implikace pokládá za nejhodnotnější (především Lacanova pojetí fantazmatu v těsném prolnutí s Althusserovým pojetím ideologie). Vedle psaní knih a článků se věnuje koncipování polo-dokumentárních filmů, ve kterých i sám účinkuje, vsadiv na svoji dlouhodobě budovanou excentrickou image filozofujícího “yettiho”. —- K Žižekově “nepohodlnosti” pro pravicové liberály se v poslední době přidávají kontroverze, které vzbuzuje mezi svými levicovými příznivci: srov. např. ohlasy na jeho stanovisko k americkým volbám na podzim 2016, interpretovatelné jako podpora Donalda Trumpa.
Díla: Vznešený předmět ideologie (1989); Multi-kulturalismus aneb Kulturní logika multi-nacionálního kapitalismu (1997); Nahodilost, hegemonie, univerzalita (s J. Butler a E. Laclauem, 2000); Jak číst Lacana (2006); Perverzní průvodce ideologií (film, 2012).

Jiří Pehe (1955), český politolog, spisovatel a politický komentátor. —- Vystudoval Právnickou a Filozofickou fakultu UK v Praze. Po emigraci do USA (1981) absolvoval Školu mezinárodních vztahů na newyorské University of Columbia a začal pracovat jako ředitel východoevropských studií v lidsko-právní organizaci Freedom House. V letech 1988 až 1994 působil jako šéf analytického odboru pro Střední Evropu ve Výzkumném ústavu Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Po návratu byl v Praze nejprve šéfem analytického odboru Open Media Research Institute (1995-1997), poté (1997-1999) ředitelem Politického odboru Kanceláře prezidenta republiky. Angažoval se jako spoluzakladatel občanského hnutí Impuls 99. Od roku 1999 je ředitelem University of New York in Prague a přednáší na FSV UK. Vede pražský Institut pro demokracii a kulturu Newyorské univerzity (PIDEC). Jedenáct let byl členem programového výboru a správní rady Nadace Forum 2000. V letech 2004 až 2010 byl předsedou redakční rady čtvrtletníku Přítomnost a v roce 2011 byl, spolu s Vítem Klepárníkem a Bohuslavem Sobotkou, jedním ze zakladatelů think-tanku CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii. —- Píše články a analytické studie pro americké, české a německé deníky a vědecké časopisy.
Díla: Vytunelovaná demokracie (2002); Demokracie bez demokratů: úvahy o společnosti a politice (2010); Na konci světa: Úvahy a glosy o povaze naší současnosti (2015).

Michael Hauser (1972), český filozof, vysokoškolský pedagog a překladatel. —- Po maturitě na gymnáziu byl krátce v noviciátu jezuitského řádu, vystudoval filosofii na FF UK - doktorát získal za dizertaci (posléze publikovanou) o T. W. Adornovi (2004). Působí ve Filosofickém ústavu Akademie věd v oddělení filosofie 20. století a přednáší na pedagogické a filozofické fakultě UK. Kromě Filosofického časopisu publikuje v Salonu (literární příloze Práva), A2 a Literárních novinách. Roku 2002 založil občanské sdružení Socialistický kruh. V roce 2006 byl jedním z iniciátorů výzvy Jsme občané!, upozorňují na defekty demokracie v ČR. V březnu 2014 byl Poslaneckou sněmovnou PČR (na návrh Filozofického ústavu) zvolen do Rady České televize. —- Hauserův zájem je rozdělen mezi historii levicového myšlení (jeho vývojové divergence i dialogy mezi jednotlivými větvemi) a fenomény související se současnou civilizační krizí, resp. otázky těmito fenomény otevírané (Hauser opakovaně přispěl k filozofické kritice postmoderny). Svými ideovými a metodologickými východisky navazuje na kritickou teorii frankfurtské školy (napsal monografii o Adornovi, přeložil jeho a Horkheimerovu Dialektiku osvícenství), post-marxismus (J. Lacan a žáci L. Althussera) a neo-marxismus (s M. Váňou přeložil knihu Slavoje Žižeka Nepolapitelný subjekt).
Díla: Adorno: moderna a negativita (2005); Prolegomena k filosofii současnosti (2007); Cesty z postmodernismu. Filosofická reflexe doby přechodu (2012).

Tereza Stöckelová (1977), česká socioložka a občanská aktivistka. Vystudovala sociologii na FSV UK (Mgr. 2001, PhD 2008), kde nyní vyučuje sociální antropologii na Katedře obecné antropologie. Vedle toho působila v letech 2012-2014 externě na Katedře studií vědy a technologií Vídeňské univerzity. Pracuje v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR. Od února 2009 je členkou České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty při ministerstvu životního prostředí (tématem její doktorské dizertace byla “Biotechnologizace: Legitimita, materialita a možnosti odporu”). Její odbornou doménou je sociologie vědy a technologií: tematicky se zaměřuje na soudobé proměny v praxi výzkumu a vzdělávání, pohyb znalostí mezi vědou a společností a otázky politické ekologie (tématem její DP byla “Příroda jako kolektivní experiment: případ managementu kůrovce v Národním parku Šumava”). Ve svých výzkumech vychází z teorie sítí-aktérů a navazujících materiálně-sémiotických přístupů a využívá kvalitativní, etnografické metody. Stöckelová je činná též jako občanská aktivistka a politická publicistka: píše pro časopis A2, byla rovněž mluvčí občanské iniciativy ProAlt.
Díla: Biotechnologizace. Legitimita, materialita a možnosti odporu (2008); Nebezpečné známosti. O vztahu sociálních věd a společnosti (2012).

Anotace

Audio a videozáznam diskuse pořádané v galerii Dox 17. listopadu 2011 se Slavojem Žižkem. 

Play
Play
Play
Play
Play
Play
Play