Záznam

Michael HauserVáclav Bělohradský  Kapitalismus, postmodernismus a jiná zombie (videozáznamy)

O autorech

Michael Hauser (1972), český filozof, vysokoškolský pedagog a překladatel. —- Po maturitě na gymnáziu byl krátce v noviciátu jezuitského řádu, vystudoval filosofii na FF UK - doktorát získal za dizertaci (posléze publikovanou) o T. W. Adornovi (2004). Působí ve Filosofickém ústavu Akademie věd v oddělení filosofie 20. století a přednáší na pedagogické a filozofické fakultě UK. Kromě Filosofického časopisu publikuje v Salonu (literární příloze Práva), A2 a Literárních novinách. Roku 2002 založil občanské sdružení Socialistický kruh. V roce 2006 byl jedním z iniciátorů výzvy Jsme občané!, upozorňují na defekty demokracie v ČR. V březnu 2014 byl Poslaneckou sněmovnou PČR (na návrh Filozofického ústavu) zvolen do Rady České televize. —- Hauserův zájem je rozdělen mezi historii levicového myšlení (jeho vývojové divergence i dialogy mezi jednotlivými větvemi) a fenomény související se současnou civilizační krizí, resp. otázky těmito fenomény otevírané (Hauser opakovaně přispěl k filozofické kritice postmoderny). Svými ideovými a metodologickými východisky navazuje na kritickou teorii frankfurtské školy (napsal monografii o Adornovi, přeložil jeho a Horkheimerovu Dialektiku osvícenství), post-marxismus (J. Lacan a žáci L. Althussera) a neo-marxismus (s M. Váňou přeložil knihu Slavoje Žižeka Nepolapitelný subjekt).
Díla: Adorno: moderna a negativita (2005); Prolegomena k filosofii současnosti (2007); Cesty z postmodernismu. Filosofická reflexe doby přechodu (2012).

Václav Bělohradský (1944), český filosof a sociolog s parlamentně-politickými aspiracemi. Je řazen k postmoderním myslitelům. Po maturitě v roce 1961 studoval na FF UK do roku 1967 historii a bohemistiku, později též filozofii. Diplomovou práci (1967) i práci rigorózní (1969) věnoval myšlenkovému odkazu markýze de Sade. V roce 1970 odchází do emigrace a působí jako pedagog na Filozofickém institutu v Janově (1973 jmenován profesorem sociologie). Spolupracuje s českými exilovými časopisy a nakladatelstvími i českým domácím disentem. Od 90. let je profesorem politické sociologie na univerzitě v Terstu a hostujícím profesorem na Fakultě sociálních věd UK. Po listopadu 1989 se nejprve - v souladu se svým dřívějším angažmá v italském i v emigračním tisku - profiloval jako razantní obhájce víry v možnost progresivního, ekologické problémy zohledňujícího liberalismu. Svá stanoviska - dočasně vstřícná i k neoliberalistické transformaci Václava Klause - však později revidoval z levicových pozic. V intencích boje proti technokratismu se přitom intenzivně zasazoval o spolupráci sociálních demokratů a “zelených”. Prezidentem republiky, jehož veřejně podpořil ve volbách, mu na podzim 2013 byla udělena medaile Za zásluhy. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 neúspěšně kandidoval jako nestraník za ČSSD a Stranu zelených. Za erbovní dílo Bělohradského emigračního období je všeobecně uznávána esej Přirozený svět jako politický problém. Její titul odkazuje na slavnou dizertaci Jana Patočky z roku 1936. Ve svých intencích je však polemická nejen vůči modernímu technokratismu, nýbrž i vůči metafyzickým spekulacím, pracujícím s koncepty autenticity jako s prostředkem apelů zneužitelných - a zneužívaných - totalitními ideologiemi. Svoji současnou popularitu si spíše než texty z 90. let zjednal knihami z doby po roce 2000, z nichž některé psal společně s autory inklinujícími k radikální levici. Dlouhodobě se vyjadřuje k problematice mediálních manipulací - především se zřetelem ke specificky tuzemskému problému post-/anti-komunistické depolitizace politických otázek (“nepolitické politiky” “morálního kýče”).
Díla: Přirozený svět jako politický problém (1991), Kapitalismus a občanské ctnosti (1992), Mezi světy a mezisvěty (1997, 2013), Společnost nevolnosti (2007), Kritika depolitizovaného rozumu (2010, společně s Pavlem Baršou, Michaelem Hauserem, Ondřejem Slačálkem, Terezou Stöckelovou ad.), Lidská práva - (ne)smysl české politiky? (2015).

Anotace

Videozáznamy ze křtu knih Michaela Hausera Kapitalismus jako zombie a Cesty z postmodernismu.

Play
Play
Play