Článek

Stanislav Holubec  Po stopách Karla Marxe v českých zemích

O autorovi

Stanislav Holubec (1978), český sociolog a historik. Na FF UK vystudoval historii a sociologii. Je autorem tří monografií: Sociologie světových systémů. Hegemonie, centra, periferie (2009) a Lidé periferie. Sociální postavení a každodennost pražského dělnictva v meziválečné době (2009) Ještě nejsme za vodou: Obrazy druhých a historická paměť v období postkomunistické transformace. (2015). Je spolueditorem sborníků Mladí, levice a rok 1968 (2010) a Mastery and Lost Illusions: Space and Time in the Modernization of Eastern and Central Europe (2014).

V minulém roce se slavilo dvě stě let od narození Karla Marxe. Byl odhalen jeho pomník v německém Trevíru za přítomnosti předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera, v televizi běžel film Mladý Karl Marx (2017) a vyšlo několik desítek knih o Marxovi i marxismu. V Česku panovalo jako obvykle ticho, pouze Václav Klaus senior se v souvislosti s odhalením sochy v Trevíru „mračil“ ještě víc než jindy. Jaké stopy v českých zemích německý filosof během 20. století zanechal?

Marx to měl vždy těžké: před rokem 1914 soupeřil o hlavní symbolickou pozici zakladatele sociální demokracie s Ferdinandem Lassallem, po roce 1917 ho zastínil kult Lenina a sociální demokracie se Marxe v podstatě vzdala. Po roce 1989 se zdálo, že je s ním navždy konec, ale od konce devadesátých let o něj zase zájem roste, zejména po vypuknutí finanční krize v roce 2008. Také v Československu v letech 1948–1989 byl Marx vždy ve stínu Vladimíra Iljiče Lenina: pomník měl v každém krajském městě a jeho výročí se připomínala daleko častěji. Zatímco však Lenin byl u nás po roce 1989 kompletně zavržen, Marx přežil – jeho jméno nesly před rokem 1989 ulice a náměstí stovky českých obcí a do dnešního dne jich zbylo podle vyhledávače mapy.cz sedm. Leninova ulice u nás v současnosti není ani jedna. Pojďme se tedy vydat do několika míst v Čechách, která Marxe připomínají.

Marx v Sudetech

Začněme Marxovým nejstarším českým pomníkem. Ten se nachází v obci Háj u Duchcova. V této malé hornické obci, kde žili před válkou převážně němečtí obyvatelé, jej místní sociální demokraté odhalili v roce 1933, na padesáté výročí Marxova úmrtí. Po záboru Sudet pomník zničili místní henleinovci a obnoven byl až v roce 1988. Je celkem malý: jedná se o kámen s Marxovou reliéfní podobiznou u hlavní silnice. Skutečnost, že nebyl v devadesátých letech zničen, souvisí zřejmě s jeho skromnými rozměry. Svou roli v tom možná hrálo i znovunalézání německých kořenů v českém pohraničí a snad i to, že je divné bourat něco, co bylo krátce před tím obnoveno. Trochu mě jen mrzí, že pamětní deska z osmdesátých let je výlučně v češtině, ač byli jeho budovateli Němci. Je také velmi úsporná a kromě dat Marxova narození a úmrtí, vzniku a obnovení pomníku neobsahuje žádné další informace, ani o svých tvůrcích, ani o muži, jejž zpodobňuje.

Vydejme se na další místo. S Marxem jsou v Čechách bezpochyby nejvíce spjaty Karlovy Vary. Marx se zde třikrát léčil, konkrétně v letech 1874, 1875 a 1876, a velice se mu zde líbilo. Dokonce podnikal výlety do okolí a navštívil zdejší porcelánku (tedy není pravda, jak se někdy píše, že nikdy v životě nebyl v továrně). Marx se zde pochopitelně stýkal s lidmi své třídy – přijel na pozvání pražského německo-židovského obchodníka Louise Kugelmanna, který jej obdivoval, což se před rokem 1989 moc nezdůrazňovalo. První pokus připomenout Marxe v Karlových Varech učinili zdejší němečtí sociální demokraté v roce 1933, když vydali pamětní spis o této události. Pojmenovat tehdy po Marxovi ve Varech ulice nebylo možné, neboť město ovládali němečtí nacionálové. Nicméně několik českých a moravských měst, ovšem německy mluvících, již za první republiky Marxovy ulice mělo.

Karlovarské paradoxy

Byl to slavný novinář Egon Erwin Kisch, který po druhé světové válce začal pátrat po Marxových pobytech v Čechách a inicioval odhalení jeho desky na bývalém lázeňském domě Germania. K tomu došlo v září 1946 za přítomnosti ministra Zdeňka Nejedlého, sovětských hostů a také Marxova vnuka. Relativně skromná deska ale nestačila; v roce 1957 přibyla na karlovarské Vřídelní kolonádě busta, v roce 1960 Marxovo muzeum a v roce 1988 dokonce filosofova socha. Zejména muzeum bylo ideologicky poplatné své době a vedle stálé expozice věnované Marxovi a komunistickému hnutí v něm sídlil po roce 1968 Dům sovětské kultury, kam prý místní moc rádi nechodili. Po roce 1989 bylo muzeum pochopitelně zavřeno. Také Marxova busta byla odstraněna z kolonády, ale socha i pamětní deska zůstaly zachovány. Zachování sochy odůvodnila místní radnice kuriózně: prý je zde hodně ruských turistů a město se nechce dotýkat jejich citů. Ostatně zdejší značně nepovedenou sochu Masaryka si prý ruští turisté pletou s Leninem a kladou k ní o výročích květiny.

O Marxově soše v Karlových Varech se zcela jistě nedá říct, že by byla nepovedená. Její blízkost pravoslavnému kostelu, konzulátu Ruské federace stejně jako skutečnost, že se nachází na ulici Petra Velikého, propůjčuje místu zvláštní atmosféru. Marx, který nenáviděl carský systém jako máloco, by se totiž zejména posledně jmenovanému faktu velice smál.

Neviditelný Marx, viditelné problémy

Konečně i Praha má svoje místo spojené s Marxem. Ten totiž naše hlavní město dvakrát navštívil a strávil tu několik nocí u zmíněného obchodníka Kugelmanna. Byl to právě E. E. Kisch, který Kugelmannovo bydliště vypátral. V roce 1953 Praha odhalila v Truhlářské ulici číslo 16 Marxovu pamětní desku s následujícím textem: „V tomto domě bydlel během svého pobytu v Praze roku 1874 a 1875 Karl Marx, zakladatel a geniální tvůrce vědeckého komunismu. Proletáři všech zemí, spojte se!“ Ani ona však nepřežila devadesátá léta.

V onom domě se dnes nachází Grand Majestic Plaza Hotel a jeho název zakrývá místo nad vchodem, kde deska kdysi byla. Dlouho jsem po ní bezvýsledně pátral, ale nakonec mi pomohla náhoda. Když jsem nedávno po namáhavém výletě usedl ve městě Sázava v hostinci Za vodou ke stolu, zjistil jsem, že je tvořen právě dotyčnou pamětní deskou. Když se dnes diskutuje v Praze o Koněvovi, mariánském sloupu nebo o pomníku Marie Terezie, neškodilo by nějakým způsobem připomenout místo, kde Marx v Praze bydlel. Představoval bych si upomínkový nápis nějak takto: „Zde žil Karl Marx, který geniálně popsal systém, v němž dosud žijeme.“ Snad bych ještě dodal, že pouze podcenil životaschopnost tohoto systému a že z Marxova odkazu nikdy nevzniklo hnutí, které by tento systém překonalo. Zkrátka, Marx je u nás stále téměř neviditelný, ale problémy, o nichž psal, jsou vidět více než dobře.

Text vyšel původně v internetovém časopise A2larm (https://a2larm.cz/2019/10/po-stopach-karla-marxe-v-ceskych-zemich/)