Václav Bělohradský (1944), český filosof a sociolog s parlamentně-politickými aspiracemi. Je řazen k postmoderním myslitelům. Po maturitě v roce 1961 studoval na FF UK do roku 1967 historii a bohemistiku, později též filozofii. Diplomovou práci (1967) i práci rigorózní (1969) věnoval myšlenkovému odkazu markýze de Sade. V roce 1970 odchází do emigrace a působí jako pedagog na Filozofickém institutu v Janově (1973 jmenován profesorem sociologie). Spolupracuje s českými exilovými časopisy a nakladatelstvími i českým domácím disentem. Od 90. let je profesorem politické sociologie na univerzitě v Terstu a hostujícím profesorem na Fakultě sociálních věd UK. Po listopadu 1989 se nejprve - v souladu se svým dřívějším angažmá v italském i v emigračním tisku - profiloval jako razantní obhájce víry v možnost progresivního, ekologické problémy zohledňujícího liberalismu. Svá stanoviska - dočasně vstřícná i k neoliberalistické transformaci Václava Klause - však později revidoval z levicových pozic. V intencích boje proti technokratismu se přitom intenzivně zasazoval o spolupráci sociálních demokratů a “zelených”. Prezidentem republiky, jehož veřejně podpořil ve volbách, mu na podzim 2013 byla udělena medaile Za zásluhy. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 neúspěšně kandidoval jako nestraník za ČSSD a Stranu zelených. Za erbovní dílo Bělohradského emigračního období je všeobecně uznávána esej Přirozený svět jako politický problém. Její titul odkazuje na slavnou dizertaci Jana Patočky z roku 1936. Ve svých intencích je však polemická nejen vůči modernímu technokratismu, nýbrž i vůči metafyzickým spekulacím, pracujícím s koncepty autenticity jako s prostředkem apelů zneužitelných - a zneužívaných - totalitními ideologiemi. Svoji současnou popularitu si spíše než texty z 90. let zjednal knihami z doby po roce 2000, z nichž některé psal společně s autory inklinujícími k radikální levici. Dlouhodobě se vyjadřuje k problematice mediálních manipulací - především se zřetelem ke specificky tuzemskému problému post-/anti-komunistické depolitizace politických otázek (“nepolitické politiky” “morálního kýče”).
Díla: Přirozený svět jako politický problém (1991), Kapitalismus a občanské ctnosti (1992), Mezi světy a mezisvěty (1997, 2013), Společnost nevolnosti (2007), Kritika depolitizovaného rozumu (2010, společně s Pavlem Baršou, Michaelem Hauserem, Ondřejem Slačálkem, Terezou Stöckelovou ad.), Lidská práva - (ne)smysl české politiky? (2015).