Elias Canetti (1905-1994), britsko-rakouský spisovatel německého jazyka, teoretik společenských věd a humanista. Narozen v sefardsko-židovské rodině v bulharském Ruse, přestěhoval se v šesti letech s rodinou do britského Manchesteru, po otcově smrti s matkou do Vídně a později ještě do Švýcarska a Německa, kde odmaturoval. Po 1. světové válce, kdy se matka usadila v Paříži, začal ve Vídni studovat chemii. Ve volném čase se však věnoval literatuře a filozofii: navštěvoval přednášky Karla Krause, jehož vlivu na několik dalších let zcela propadl. Spolu s díly Gustava Le Bona a objevy Sigmunda Freuda šlo o východisko pro zkoumání hlavního pole Canettiho zájmu, fenoménů masy a masového chování. Roku 1935 vyšel román Zaslepení, který svému autoru přinesl mezinárodní věhlas. Po anšlusu Rakouska v březnu 1938 emigroval Canetti i s manželkou do Paříže, následujícího roku pak do Británie. Po 2. světové válce se vedle psaní beletrie začíná věnovat též filosofii kultury a moderní společnosti: 1960 vychází nejzásadnější dílo - Masa a moc. V následujících letech byl vyznamenán řadou cen (Büchner-Preis, Kafka-Preis atd.) a získal dva čestné doktoráty. 1981 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.
Díla: Zaslepení (román, 1935); Masa a moc (studie, 1960); Svědomí slov (eseje, 1976)