Cornelius Castoriadis (1922-1997), řecko-francouzský levicový filosof, ekonom a psychoanalytik. —- Narozen v Istanbulu, ocitl se ještě téhož roku s rodinou v Athénách, kde vystudoval politologii, ekonomii a právo. Od mládí se angažuje v komunistickém hnutí, za války pak pronásledován nacisty - a jakožto trockista také stalinisty. Roku 1945 odchází do Paříže a po rozchodu s trockisty zakládá společně s Claude Lefortem liberálně-socialistickou skupinu „Socialismus nebo barbarství“ (Socialisme ou barbarie), k níž patří i Jean-Francois Lyotard a Guy Debord. Jako ekonom pracuje pro OECD a na základě svých výzkumů definitivně odmítá marxistickou teorii v politice i v ekonomii. Významně se přičiní o odklon francouzské levice od SSSR, kritizovaného jím jako byrokratický režim (v knize Byrokratická společnost). Roku 1964 se připojuje k J. Lacanovi, prochází psychoanalytickým výcvikem a od roku 1970 působí jako psychoterapeut. Od roku 1980 přednáší na École des hautes études en sciences sociales. —- Jedním z Castoriadisových nejdůležitějších příspěvků na poli sociální teorie byla myšlenka, že sociální změna zahrnuje radikální diskontinuity, jež nelze uchopit prostřednictvím jakkoli vymezitelných příčin nebo převyprávěním nějakého sledu událostí. Jde tu o emergenci něčeho zcela nového ve sféře “sociálního imaginárna” (Castoriadisův, Lacanem inspirovaný pojem) - aby toto emergentní mohlo být společensky uznáno, musí být zavedeno formou revoluce. Významy generované v této sféře jsou každopádně podle Castoriadise reálnější než ekonomická a funkcionální skutečnost.
Díla: Květen 68. Roztržka (1968); Byrokratická společnost (1973); Instituce společenského imaginárna (1975); Křižovatky v labyrintu (1978); Moderní kapitalismus a revoluce (1979); Místa pro člověka (Křižovatky v labyrintu II, 1986); Roztříštěný svět (Křižovatky v labyrintu III, 1990).