David Harvey (1935), britský geograf a sociální teoretik, čelný představitel marxismu v sociální, resp. socioekonomické geografii. —- Absolvoval cambridgeskou St John’s College (základní i postgraduální studia); pedagogicky působil v Cambridge, Belfastu, Bristolu a na Johns Hopkins University v Baltimore v USA. Patří k nejstarším přispěvatelům do oborového časopisu Antipode. —- Po začátcích věnovaných regionálním dějinám a po období, kdy byla jeho práce silně poplatná pozitivismu (jednostranným důrazem na kvantitativní metody), znamenala mezník jeho kniha Objasnění geografie, metodologické dílo, v němž na vlastní obor uplatnil zásady vyvozované v nejnovější filozofii vědy. V téže době se však již Harveyho zájem opět přesouval, tentokrát k otázkám sociální nespravedlnosti a k celkové povaze kapitalistického systému, jehož strukturální rozpory jsou studovány skrze své projevy v krajině, resp. ve strukturaci prostoru; u Harveyho se do popředí dostává problematika moderních velkoměst: záhy po své publikaci (1972) se stala slavnou jeho esej o formování městských ghett. Míru jeho radikality dokumentuje jeho volání po vytvoření “revoluční teorie ověřované skrze revoluční praxi”. Podporuje projekt participativní ekonomiky a participativní demokracie a ideu “práv města”, s níž přišel Henri Lefebvre. K jeho nejznámějším knihám patří Condition of Postmodernity, kde postmoderní éru definoval jako éru postfordovskou, započatou krizí nadprodukce související s ropnou krizí roku 1973.
Díla: Objasnění geografie (1969); Sociální spravedlnost a město (1973); Urbanizace kapitálu (1985); Podmínka postmodernity. Tázání po zdrojích kulturní změny (1989); Prostory kapitálu. Za kritickou geografii (2001); Stručné dějiny neoliberalismu (2005).