Eric John Ernest Hobsbawm (1917–2012), britský marxistický historik. —- Narodil se v anglojazyčné židovské rodině z egyptské Alexandrie, dětství však prožil ve Vídni a v Berlíně. Ve dvanácti přišel o otce a ve čtrnácti zcela osiřel. Po Hitlerově nástupu k moci odešel i se sestrou a s adoptivní rodinou do Británie, kde vystudoval historii na univerzitě v Cambridge. Za druhé světové války sloužil v britské armádě. Po roce 1945 stoupal po příčkách akademických hodností na University of London (lecturer 1947, reader 1959, professor 1970, emeritus professor 1982). V 60. letech byl hostujícím profesorem ve Stanfordu a v letech 1984-1997 hostoval na newyorské New School for Social Research na Manhattanu. Počátkem 50. let pomáhal zakládat akademický časopis Past & Present. V roce 1978 byl přijat za člena Britské akademie. —- Jako jeden z prominentních britských historiků psal Hobsbawm o mnoha tématech, ke dvěma se však vracel: prvním je jeho koncept tzv. “dvojí revoluce” (dual revolution), totiž hluboké souvztažnosti mezi revolucemi politickou (“Velkou francouzskou”) a průmyslovou - v té souvislosti zároveň razí pojem “dlouhého 19. století” (trvajícího od roku 1789 do roku 1914); druhým je téma sociálního banditismu, který vnímá jako archaickou, rurálním společnostem odpovídající formu sociálních hnutí. Hojně citována je kniha The Invention of Tradition (napsaná společně s Terencem Rangerem), jejíž základní tezí je, že většina tzv. “tradic” je v moderní společnosti uměle zkonstruována k aktuálním účelům, především pro potřeby udržení moderního národa, který je poměrně nedávnou kategorií, bytostně spjatou s potřebami budování industriální společnosti. —- Ještě v Berlíně, ve svých 14 letech, vstupuje Hobsbawm do spolku Sozialistischer Schülerbund, v roce 1936 pak (již v Londýně) do Komunistické strany Velké Británie, jejímž členem zůstane téměř půlstoletí; po roce 1968 se bude hlásit k tzv. eurokomunistické frakci, podporující ideje Pražského jara 1968 a odsuzující invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, a v 80. letech podporoval Labour party, kde se zapojí do intelektuálního týmu Neila Kinnocka, usilujícího vyvést stranu z krize a defenzívy. Tonyho Blaira však později odmítne jako “Thatcherovou v kalhotách”.
Díla: Divocí rebelové. K archaickým formám sociálního hnutí na přelomu 19. a 20. století (1959, 1963, 1971); Průmysl a impérium: od roku 1750 po dnešek (1968); Vynález tradice (1983); Věk extrémů. Krátké 20. století, 1914-1991 (1994); Globalizace, demokracie a terorismus (2007); Viva la revolucion. Hobsbawm o latinské Americe (2016).