Milan Machovec (1925-1930), český filozof. Vystudoval filozofii a klasickou filologii na FF UK, kde pak od roku 1950 až do roku 1970 působil. Jako dlouholetý vedoucí “Semináře pro marxistické kritiky náboženství a náboženské historie” poskytoval v 60. letech prostor pro čím dál regulérnější dialog mezi marxisty a křesťany (hostovaly v něm osobnosti jako Erich Fromm nebo teolog Karl Rahner). Jako jeden z ideologických inspirátorů Pražského jara byl r. 1970 vyhozen z univerzity, postaven pod státní dozor a podroben mnohým represím. Živil se hlavně jako varhaník v katolickém kostele. Jeho pronásledování zesílilo po podpisu Charty 77. V době normalizace patřil k pořadatelům “bytových seminářů”. Po roce 1989 byl rehabilitován politicky i akademicky. Přednášel i po odchodu do důchodu, do konce svých dní. 28. 10. 2000 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy. Jedno z hlavních témat Machovcova díla bylo rozvíjení dialogu filozofie s náboženstvím (sociální filozofie s křesťanstvím). Mnoha vydání se dočkal jeho nejznámější spis, Ježíš pro moderního člověka (původně: Ježíš pro ateisty). V posledním období se vyjadřoval jednak na podporu feminismu, jednak varoval před nebezpečím ekologických hrozeb.
Díla: Utopie blouznivců a sektářů (s Markétou Machovcovou, 1960); Tomáš G. Masaryk (1968); Ježíš pro moderního člověka (1990); Filosofie tváří v tvář zániku (1998). Smysl lidské existence, František Palacký, Josef Dobrovský aj.