Ernest Ezra Mandel (1923 -1995), v Německu narozený a v Belgii působící revolučně-marxistický teoretik polsko-židovského původu. —- Jeho univerzitní studia byla přerušena německou okupací, během níž se pro svoji odbojovou činnost dvakrát dostal do bezprostředního ohrožení života (konec války strávil v koncentračním táboře Dora). Teprve roku 1967 absolvoval pařížskou École pratique des hautes études; PhD získal r. 1972 na berlínské Freie Universität. Působil pak na Svobodné univerzitě v Bruselu a později přednášel mj. v Cambridge. —- Bezprostředně po osvobození se plně ponořil do práce pro Belgickou sekci trockistické Čtvrté Internacionály (jeho rodiče patřili v mládí k zakládajícím členům Liebknechtova a Luxemburgové Spartakusbundu). Byl zvolen do vedení sekce, stav se zároveň nejmladším členem mezinárodního sekretariátu. Zároveň s tím ovšem působil - jako představitel radikálního křídla - v Belgické socialistické straně (1945-1978), v redakci socialistických novin La Gauche (jakož i ve vlámsky psaných sesterských novinách Links) a ve Všeobecné federaci belgických pracujících. Když ovšem posledně jmenovaná organizace v zimě 1960/1961 rozpoutala slavnou generální stávku (největší akci tohoto druhu v belgických dějinách) - na znamení odporu proti koalici socialistů s křesťanskými demokraty - byl i s dalšími soudruhy ze socialistické strany vyloučen. Hodně cestoval: v 60. letech na Kubě úzce spolupracoval s Che Guevarou, v 70. letech jezdil do SSSR propagovat svoji vizi demokratického socialismu. —-Za války byl jedním z redaktorů podzemních novin Het Vrije Woord (Svobodné slovo). Za své poslání považoval, předat nové generaci dědictví klasického marxistického myšlení, deformovaného zkušeností stalinismu a studené války. Tím lze vysvětlit určité napětí v jeho textech, mnohé čtenáře zarážející, napětí mezi tvůrčím nezávislým myšlením a touhou po přísném dodržování marxistické doktrinální ortodoxie. Pro svoji angažovanost v ideálech socialistické demokracie byl každopádně charakterizován jako “Luxemburgista”.
Díla: Marxistická ekonomická teorie (1968); Proč obsadili Československo (1974); Solženicyn, stalinismus a Říjnová revoluce (1974); Kritika eurokomunismu (1978); Kam směřuje Gorbačovův SSSR (1989); Říjen 1917 - Státní převrat nebo sociální revoluce? (1992); Kontroverze kolem “Kapitálu” (1992); Revoluční marxismus a sociální realita 20. století. Sebrané eseje (1994).