Antonio “Toni” Negri (1933), italský marxistický sociolog a politický filozof. —- Narozen v Padově, vystudoval na zdejší univerzitě politickou filozofii a začal ji zde vyučovat. Po své emigraci do Francie na konci 70. let působil na univerzitě ve Vincennes (Paris VIII) a na Collège international de philosophie - úzce zde spolupracuje s Jacquesem Derridou, Michelem Foucaultem a Gillesem Deleuzem. —- Počátkem 50. let se Negri angažoval v katolickém mládežnickém hnutí Gioventú Italiana di Azione Cattolica (GIAC). Pobyt v izraelském kibbutzu v letech 1953-1954 jej však ovlivnil k přesunu nalevo: 1956 vstupuje do Italské socialistické strany. V 60. letech se pak posouvá dokonce ještě více doleva: 1963 ze socialistické strany vystupuje a přiřazuje se k ideologům radikálně levicových hnutí Potere Operaio a Autonomia Operaia. Zlom v jeho životě nastává v roce 1978, v souvislosti s únosem a zavražděním Alda Mora italskými Rudými brigádami: obviněn ze spoluúčasti a odsouzen na 30 let musí uprchnout do Francie, kde nad ním převezme ochrannou ruku prezident Mitterrand, podpořen Negriho francouzskými kolegy. Roku 1997, poté, co mu byl v Itálii trest snížen na 13 let, se vrací, aby si zbytek trestu odseděl. Propuštěn je v roce 2003. V současnosti patří k ideologům hnutí Occupy Wall Street: tvrdí, že toto hnutí stvořilo “nový typ demokracie”.
Díla: Krize a dělnická organizace (1974); Impérium (s M. Hardtem, 2000); Spinoza pro naši dobu. Politika a postmodernita (2013).