Jiří Pechar (1929), český estetik, filozof, literární teoretik a překladatel. —- V letech 1947-1952 absolvoval na FF UK studia komparatistiky. Pracoval v tiskovém oddělení nakladatelství ČSAV jako redaktor informačního časopisu Vědecká kniha (pro který psal reportáže z akademických pracovišť a zpravoval o obsahu vydávaných knih). V roce 1958 musel po politické prověrce toto pracoviště opustit - tehdy se začal živit jako překladatel z povolání. Teprve v roce 1990 nastoupil jako vědecký pracovník do FLÚ AV ČR. V roce 1996 se habilitoval a vyučuje v centru komparatistiky na FF UK. Hlavním předmětem jeho překladatelského zájmu byla dlouho moderní literatura (např. Proust). Zároveň to byly právě její reflexe, co jej přivedlo k zájmu o filozofii: roku 1968 byla publikována jeho monografie o francouzském novém románu. Druhým východiskem byl dlouholetý zájem o psychoanalýzu: koncem 60. let se do tisku chystala kniha Psychoanalýza a literatura; nástup normalizace však zamezil vydání na následujících 12 let, po nichž spis vyšel pod názvem Princip imaginace. A východiskem třetím byly pravidelné styky, které se Pecharovi podařilo navázat počátkem 80. let s francouzskými filozofy sdruženými v Asociaci Jana Husa. Opakovaně psal o myšlení francouzských strukturalistů či poststrukturalistů (Léviho-Strausse, Foucaulta, Lacana), postmodernistů (Lyotarda) nebo hermeneutů (P. Ricoeura). V roce 1991 byl Pecharovi francouzským ministrem kultury udělen titul důstojníka Řádu pro literaturu a umění (Officier de l’Ordre des Arts et des Lettres).
Díla: Francouzský “nový román” (1968); Prostor imaginace (1992); Být sebou samým. Pojem identity a jeho meze (1995); Nad knihami a rukopisy (1996).