Vladislav Vančura (1891-1942), český komunisticky orientovaný spisovatel, dramatik a filmový režisér, původním povoláním lékař. —- Po několika vysokoškolských rozbězích vystudoval nakonec medicínu (1921) a otevřel si (společně s manželkou, rovněž lékařkou) soukromou ordinaci na Zbraslavi. Poté, co se prosadil jako literát, ovšem na lékařskou praxi postupně rezignoval. —- Již na počátku své tvůrčí dráhy se připojil k autorům v průměru o deset let mladším, s nimiž rozvíjel avantgardní koncepce proletářské literatury (v 1. polovině 20. let) a poetismu (ve 2. polovině 20. let). Vedle nich si však záhy vypracoval vlastní styl, pracující se stylovými aluzemi na renesanční (humanistickou) a barokní slovesnost, což korespondovalo s jeho osobitou verzí komunistického světonázoru, blížící se personalismu: konečným cílem sociální revoluce mu bylo vytvoření společenských podmínek příznivých rozvoji vnitřně bohatých, košatých individualit - individualit, u nichž se svobodný duch dialekticky snoubí se smyslem pro nadosobní řád. Vančurův antikapitalismus byl tedy především výrazem odporu k buržoazní mentalitě, k psycho-ideologii měšťáka. —- Svému život dal Vančura “pointu”, která jej - v očích širokého spektra české společnosti (i lidí pravicově orientovaných) - přiřazuje k morálním autoritám prvního řádu: po okupaci ČSR v březnu 1939 se zapojil do odboje” a v červnu 1942 byl popraven. —- Vančura vstoupil do KSČ bezprostředně po jejím vzniku v roce 1921. O osm let později však - na protest proti tzv. “bolševizaci”, rozpoutané novým vedením K. Gottwalda - stranu opouští. Pro prestiž, jíž se od války těší u drtivé většiny české veřejnosti, však nebyl ze strany KSČ opomenut při sestavování poválečného panteonu národních hrdinů.
Díla: Pekař Jan Marhoul (1924); Pole orná a válečná (1925); Markéta Lazarová (1931); Na sluneční straně (hraný film, 1933); Burza práce (hraný film, 1933); Marijka Nevěrnice (hraný film, 1936); Obrazy z dějin národa českého (1939-1940).