Zdeněk Vyšohlíd (1948), český filozof. —- Vystudoval FF UK; v dalších letech působil převážně jako učitel (na domažlickém gymnáziu i Západočeské univerzitě v Plzni) nebo jako redaktor časopisu „Česko-bavorské Výhledy“ (1990–1995). Pravidelně přispívá do plzeňského rozhlasu, publikuje v Deníku Referendum. Od své filosofické prvotiny, samizdatově vydaného Světa hudby (1983) je mu inspirací Hegel, jehož myšlení exponuje v kontextu 20. století, zvláště filosofie Heideggerovy. Později k ní nabývá kritický odstup a získává naopak vztah k filozofiím René Descartesa, Karla Kosíka neboJürgena Habermase.
Díla: Bytí jako výzva a naděje. O rozumu a vykoupení (2001); Praxe a řeč. Kapitoly za Karlem Kosíkem (2005); O jasné řeči demokracie a kooperativního rozumu (in.: kol., Válka, mír a politická moc, 2009).