Článek

kolektiv autorů  Citáty

Stáhnout jako PDF

O autorovi

Anotace

Sbírka inspirativních citátů.

O angažovanosti

Leonardo da Vinci

Pavouk doufal, že najde v klíčové dírce klid, ale našel tam smrt.

J. W. Goethe

Talent zraje v osamělém tichu, charakter jen v bouřích světa.

Nic není strašnějšího než nevědomost v akci.

Někteří lidé nedělají chyby, protože se nikdy nepokusili dělat něco, co stojí za to.

Ostatně nemám důvěru ke všemu, co mne pouze poučuje, aniž by povzbuzovalo nebo bezprostředně oživovalo mou činnost.

Litujte přece neobyčejného člověka, který musel žít v době tak ubohé, že musel stále polemizovat.

Která vláda je nejlepší? Ta, která nás učí, jak si máme vládnout sami.

Nemohu být bez rozporů, když i svět je plný rozporů.

Ve světě zbaveném idejí vládnou příšery.

J. G. Herder

Bez entusiasmu nevznikne nic velkého.

Richard Wagner

Ne jedinec, nýbrž jen pospolitá společnost může vykonat nezpochybnitelné, skutečné umělecké činy. Uvědomit si to, znamená, pokud se ovšem obecně nevzdáme nadějí, tolik jako: vší silou se postavit proti našemu umění a životním poměrům. […] mluvím k myslícím umělcům.

Kdo však bude umělcem budoucnosti? Básník? Dramatik? Hudebník? Výtvarník? – Povězme to krátce: lid. Ten lid, kterému v dnešní době sami vděčíme za jediné skutečné umělecké dílo, jež žije v našich vzpomínkách a které jen zkomoleně napodobujeme, lid, jemuž jedinému vděčíme vůbec za umění.

G. W. F. Hegel

Skutečným bytím člověka je jeho čin, v něm se individualita uskutečňuje.

[…] přejít z noci možnosti do dne přítomnosti […].

Vavříny pouhého chtění jsou suché listy, které se nikdy nezelenaly.

Karel Marx

Smrt hrdinů se rovná západu slunce, ne splasknutí žáby, která se nafoukla.

Nestačí, když myšlenka usiluje o uskutečnění, skutečnost sama musí usilovat o myšlenku.

Filosofie teď sestoupila s nebe na zem, což pádně dokazuje fakt, že už i filosofické vědomí, a to nejen na povrch, ale i vnitřně bylo zataženo do vřavy boje. Jestliže se tedy nesnažíme konstruovat budoucnost a řešit otázky jednou provždy, tím bezpečněji víme, co musíme udělat teď – mám na mysli bezohlednou kritiku všeho existujícího, bezohlednou jak v tom smyslu, že je to kritika, která se nebojí svých výsledků, tak v tom smyslu, že se nebojí ani konfliktů s mocnými tohoto světa.

Friedrich Engels

(Období renesance) bylo největším pokrokovým převratem, který lidstvo do té doby zažilo, doba, která potřebovala obry a obry plodila, obry co se týče síly myšlení, vášně a charakteru, mnohostrannosti a učenosti. Muži, kteří zakládali moderní vládu buržoasie, byli vše, jen ne měšťácky omezení. Naopak, dobrodružný charakter doby jim vtiskl více či méně svůj nádech. Nebylo tehdy téměř významného muže, který by nebyl podnikal daleké cesty, který by nemluvil čtyřmi nebo pěti řečmi, který by nebyl vynikal v několika oborech. Leonardo da Vinci byl nejen velký malíř, ale i velký matematik, mechanik a inženýr, jemuž vděčí nejrůznější odvětví fyziky za důležité objevy; Albrecht Dürer byl malíř, mědirytec, sochař, architekt a kromě toho objevil systém opevnění, který obsahuje již mnohé z myšlenek, znovu přijatých o mnoho později Montalembertem a novějším německým opevňováním. Machiavelli byl státník, dějepisec, básník a zároveň první za zmínku stojící vojenský spisovatel novější doby. Luther nevymetal jen Augiášův chlév církve, nýbrž i chlév německého jazyka, vytvořil moderní německou prózu a zbásnil text i melodii onoho vítězného chorálu, který se stal Marseillaisou 16. století. Héroové oné doby právě ještě nebyli ujařmeni dělbou práce, jejíž omezující a jednostranně působící vliv pozorujeme tak často na jejich následovnících. Co je jim však zvláště vlastní, je to, že téměř všichni žijí plně uprostřed hnutí své doby, v praktickém zápase, že se přidávají na určitou stranu a spolu s ní bojují, ten slovem a perem, jiný kordem, někteří obojím. Odtud ona plnost a síla charakteru, která je činí celými muži. Učenci uzavření ve své pracovně jsou výjimkou: jsou to buď lidé druhého a třetího řádu, nebo opatrní šosáci, kteří si nechtějí spálit prsty […].

Josef Hora

Svět učinil si vás. Vy pod srdcem ho noste!

Stanislav K. Neumann

Umění předpokládá zápal, vášeň, vnitřní fanatismus, víru a naději, lásku a nenávist až náboženskou a nejen v zaujetí odborném.

Karel Kosík

Vzdělanec dokumentuje svoji vzdělanost, když překračuje omezenost intelektuálské sekty.

Milan Machovec

Člověk má zaujímat postoj ke všemu, co se děje, aktivní postoj, dokonce i za cenu, že tento postoj časem přehodnotí a bude ho litovat. Pokud se člověk stane lhostejným, nemá naději na důstojnou budoucnost.

Viktor Frankl

Podstata lidské existence spočívá v její sebetranscendenci. Být člověkem znamená vždy už být zaměřen a nastaven na něco nebo někoho, být oddán nějakému dílu […]

O pravdě

Egyptská moudrost

Pravda je všude, kde je potlačena touha po moci a po blahobytu na úkor jiných.

Sofoklés

Buď se nám s přispěním boha podaří objevit pravdu, nebo padneme.

J. J. Rousseau

Nedovolil bych si lidi poučovat, kdyby je ostatní nemátli.

Bez upřímnosti je jakákoli diskuse pouhý žvást.

Aby člověk mohl, aby se odvážil říkat velké pravdy, nesmí záviset na svém úspěchu.

G. W. F. Hegel

I zločinná myšlenka zlosyna je velkolepější a vznešenější než zázraky nebes.

(s oblibou citoval Marx)

Pravda je vznešené slovo a ještě vznešenější věc. Kdo si ještě uchoval zdravého ducha a zdravou mysl, tomu se musí při tomto slově ihned rozbušit srdce […]. Otázku, zda je vůbec možno poznat pravdu, však klademe i proto, abychom ospravedlnili, že žijeme dál pro své přízemní konečné účely.

Co se týče tohoto hesla střízlivosti myšlení – o střízlivosti víme z denního života, že jsme-li střízliví, tj. lační, jsme současně, či brzy nato i hladoví. Ono střízlivé myšlení však má zvláštní talent - přechází ze střízlivosti nikoliv k hladu, nýbrž je syto samo sebou. Tím se toto myšlení samo prozrazuje, že je mrtvým rozumováním, neboť jen mrtvé je střízlivé, lačné a přitom zůstává syto. Co je však živé – jak fyzicky, tak duchovně – to se neuspokojí se střízlivostí a lačností, nýbrž je to puzeno k hladu a žízni po pravdě, k poznání pravdy, dere se, aby ukojilo tento pud, a nedá se znechutit takovým mudrováním […].

Soeren Kierkegaard

V objektivní nejistotě, jsa nad hlubinou sedmdesáti tisíc stop vody, přece věřím.

Karel Marx

Pravda je právě tak málo skromná jako světlo, a vůči komu má být skromná? Vůči sobě? Verum index sui et falsi. (Pravda je ukazatelem sama sebe i nepravdy) Tedy vůči nepravdě? Je-li skromnost charakteristickým rysem zkoumání, je to spíše příznak obavy z pravdy než z nepravdy. Je to prostředek, který mě sráží na každém mém kroku vpřed. Je to strach ze závěrů, předepsaný zkoumání shora, je to ochranný prostředek proti pravdě.

K. Marx, F. Engels

[…] Nic si nelze přát víc, než aby lidé, kteří stáli v čele hnutí, a to ať již před revolucí v tajných spolcích či v tisku, nebo později na oficiálních místech, byli konečně jednou vylíčení drsnými rembrandtovskými barvami v celé své životnosti. Dosavadní vylíčení nám tyto osobnosti nekreslí nikdy v jejich skutečné podobě, nýbrž jen v jejich podobě oficiální, s koturnem na nohou a aureolou kolem hlavy. V těchto zbožštěných rafaelovských obrazech se všechna pravda vylíčení ztrácí.

Americký slogan

Když jste tak chytrý, jak to, že nejste bohatý?

Antonio Gramsci

Pravda je vždy revoluční.

Th. W. Adorno

To, že nízké umění, zábava je samozřejmé a společensky legitimní, je ideologie; tato samozřejmost je sama výrazem všudypřítomné represe.

Akademická filosofie je organizovanou tautologií.


O jazyce

Thúkýdidés

Význam slov ztratil vztah k věcem a měnil se dle libovůle. Nespoutaná smyslná žádostivost se považovala za obětavou statečnost, obezřetná starostlivost za skrytou zbabělost, uvážlivost za omluvu zženštilosti, všestranné uvažování za nerozhodnou liknavost.

Karel Čapek

Žijeme tedy ve světě svých konvenčních vztahů jako bídní jazykoví proletáři, proletáři dobrovolní i ze zvyku, o něž sotva kdy zavadí sladké a ohromující poznání mateřštiny. Jdeme hluše a němě kolem ní, a jsou statisíce lidí, kterým by zcela stačilo nějaké nouzové esperanto pro jejich potřeby vyjadřovací.

V té jazykové pohodlnosti a nevychovanosti kotví odpor i mnohého vzdělaného člověka k četbě jen trochu složitějšího písemného díla. Bohatě komponovaný román, báseň, v níž slovo nabývá vyšší funkce než pouhého sdělení, jsou považovány za nestravitelné a nesrozumitelné těmi, kdo jsou doma v kuchyňské češtině, a i náš pravopis považují za zralý pro reformu, ovšemže zjednodušující. Jsme často bohužel i svědky toho, kterak lidé zcela upřímně milující vlast, ba i lidé bojující za nacionalismus píší své útoky na skutečně nebo domněle vlažné Čechy jazykem vetešnickým, odpadkovým, necitlivým. I pro ně často příliš ”bujný oř je mluva naše.”

Je skutečně úžasné, jaká propast zeje často mezi naším jazykem písemným a jazykem obcovacím. Zdá se, že spousta lidí vzdělaných je mrtva pro jazykovou tvorbu, že mluví jazykem zmechanizovaným, beze snahy o osobitý výraz, jazykem jakoby rozmnoženým na cyklostylu, tuhým a bez odstínů. To ovšem právě u tak zvané inteligence plyne z pudu napodobovacího, z nedostatku vlastního myšlení po svém. Dokonce i ctitelé individualismu, kteří si tolik zakládají na své vyšší odlišnosti, mívají začasté jazykovou kulturu zcela stádnou, zatím co lidé prostí mluví řečí jadrnou, pojmově čistou. […]

Začněme od učenců, kteří mimo své odbornictví znají z jazyka pramálo, a skončeme úředníkem, jenž četl svou poslední vážnou knihu jako předmaturitní pensum, připočtěme k nim ty, kteří krčí rameny nad moderní poesií a neznají starou, i ony, pro něž žádné proč není tak znepokojivé, aby je donutilo mysliti po svém, - a dojdeme k řetězu lidí, kteří vystačí s těmi dvěma sty slov, nepřátelskými jakémukoli pojmu, jehož složitost se do těchto dvou set nevejde. […]

Žijeme v těžkých dnech, kdy se často zamilováváme opičí láskou do domácích fetišů, stejně jako jsme se někdy zamilovávali do fetišů cizích. Užitečnější bude, když se přičiníme všichni, abychom byli své řeči důstojni. Abychom nezrazovali to všechno veliké, co jí bylo vysloveno. Abychom si uvědomili, že dobře česky mluvit znamená především svobodně česky myslit.

František Halas

A proto vaše řeč

ať je

nevěstou zítřků