Tuto sbírku časopiseckých článků lze s výhodou vnímat jako čítanku ke skoro třicetiletým dějinám historicko-geografického materialismu viděným očima jejich nejvýraznějšího protagonisty. Z tohoto hlediska jde nutně o pestrou směs, což ztěžuje recenzi. Nucen k výběru se proto soustředím na menší počet klíčových témat. Spatial Fix (“prostorová oprava”): Marx věnoval kategorii prostoru jen malou pozornost. Harvey není rozhodnut, zda má Marxovi toto prázdné místo v teorii vyčítat, nebo zda mu má složit kompliment, že opomíjení prostoru věrně zrcadlí tendenci kapitalismu k jeho zničení, a pokouší se tuto mezeru vyplnit. V sérii článků o teorii akumulace s tituly The Geography of Capitalist Accumulation: A Reconstruction of the Marxian Theory (1975), The Spatial Fix: Hegel, von Thünen and Marx (1981) a The Geopolitics of Capitalism (1985) se věnuje snad nejústřednější otázce svého životního díla: jak se navzájem artikulují prostor a akumulace kapitálu? Jak spolu souvisejí krize a prostorová expanze kapitalismu (kolonialismus, imperialismus atd.)? Autor dovozuje, že prostor vedle času a peněz neustále slouží jako opravárenská dílna kapitalismu. Teorie krizí: Jeho představa o transformaci prostoru spočívá na kapitalismu inherentní tendenci k periodicky se opakující nadměrné akumulaci: kapitál neví, kam se má podít, a hrozí devalvace. Jelikož export zbožního nebo peněžního kapitálu a import pracovních sil tuto tendenci jen zpomaluje, ale nedokáže ji zvrátit, vyhledává si kapitál nové, dosud do akumulace nezapojené prostory. Do té míry, do jaké tyto procesy expanze vedou k prostorovému přemísťování a časovým posunům krize z nadměrné akumulace, fungují po nějaký čas jako spatial fix. Dlouhodobě ale nelze znehodnocování kapitálu zabránit: “There is no long-run, spatial fix to capitalism´s internal contradictions” (dlouhodobá prostorová oprava vnitřních protikladů kapitalsmu neexistuje) (306n).

Podnikatelská městská politika: Kdo se domnívá, že nemotorná marxistická debata 70. let o státu nepřinesla žádné ovoce, ať si přečte a navzájem porovná tyto dva články: The Marxian Theory of the State (1976) a From managerialism to Enterpreneurialism: The Transformation of Urban Governance in Late Capitalism (1989). To, co první postuluje abstraktně a ve značné historicko-geografické obecnosti, druhý konkretizuje v rámci průkopnického teoretického vymezení lokálního státu a jeho správních a řídících institucí v postfordistickém období. Ať jde o “politiku v podnikatelském městě” nebo o “festivalizaci městské politiky” - Harveyova analýza nové podnikavosti městských elit, jejich inovační vášně a radostné ochoty riskovat v globální soutěži o mobilní kapitál měla zásadní význam také pro “výzkum lokální politiky” v Německu. Zatímco fyzikálně-geografická poloha hospodářské lokality ztrácí na významu, rozhoduje o zařazení měst na stupních globální hierarchie lokalit jejich schopnost zhodnocení místních, často marginálních rozdílů. Města se stávají míčem ve hře kapitálových zájmů, přičemž se zesiluje sociální polarizace jejich obyvatel v důsledku přerozdělování prováděného v zájmu mobilního kapitálu. “Urban governance has moved more rather than less into line with the naked requirements of capital accumulation” (správa a řízení měst se spíše přizpůsobuje nepokrytým požadavkům kapitálové akumulace, než by se od nich odchylovala) (367). - Postmoderna: V článku Capitalism: The Factory of Fragmentation (1992) nabízí autor krátké shrnutí své nejpopulárnější knihy, The Condition of Postmodernity. Ekonomická přeměna od fordismu k režimu flexibilní akumulace a kulturní obrat od moderny k postmoderně nejsou navzájem nezávisle probíhající procesy. Vzájemně jsou zprostředkovány ekonomicky vyvolanou a kulturně přepracovanou časoprostorovu kompresí, tedy zrychlováním času a smršťováním prostoru způsobovaným rychlejšími dopravními prostředky, světovým trhem spotřebního zboží a globalizovanými médii a reklamou.

Militantní parttikularismus: V návaznosti na Raymonda Williamse přemýšlí autor v článcích Militant Particularism and Global Ambition: The Conceptual Politics of Place, Space and Environment (1995) a City and Justice : Social Movements in the City (2000) o možnostech, jak uvést do vzájemného produktivního vztahu lokální partikulární boje. Bez ohledu na to, zda je politika zaměřena na lokální, národní nebo globální úroveň, její počátky jsou vždy lokální. Komplexní institucionální převáděcí procesy transformují lokální politiku na nadlokální podle požadavků univerzálnějších úrovní, samozřejmě nikoli bez ztráty přímé zkušenosti a bezprostřední interakce. Přesto je všeobecná postmoderní kritika universalismu nemístná. Místo toho se musíme zajímat o způsoby, jakými fungují převáděcí instituce a o jejich demokratický potenciál. - Vcelku dokládá kniha působivou kontinuitu Harveyova myšlení, ale také jeho schopnost proměn, teoretických inovací a rozšiřování vlastního tématického spektra. Přesto zde jsou nedostatky. Že se čtenářce připisují postranně recyklované textové bloky (srv. kap. 12, 14 a 15), nám říká mnohé o podmínkách produkce akademické literatury pod imperativem publish or perish a o technických možnostech stylu cut and paste. Bohužel, porozumění kritické geografii a jejímu šíření napomáhá opakování slov stejně málo, jako chybějící poznámky pod čarou (295), citáty z knihy vydané roku 1991 v článku z roku 1989, nedbalá interpunkce a v zásadě chybějící vzájemné vazby mezi články. Na některých místech nabývá člověk dojem, že autor chtěl zachovat pro potomstvo to, co zatím z dobrých důvodů nevyšlo v knižní podobě. Doufejme, že tato sbírka článků neznamená konec jedné produktivní a imaginativní vědecké kariéry, ale jen krátké rozpačité intermezzo, které uspokojí archivářské zájmy.