Článek

Michael Hauser  Naddeterminace

O autorovi

Michael Hauser (1972), český filosof, vysokoškolský pedagog a překladatel. Vystudoval filosofii na FF UK - v dizertaci se zabýval myšlením Theodora W. Adorna (v přepracované podobě vyšla knižně). Působí ve Filosofickém ústavu Akademie věd v Oddělení současné kontinentální filosofie a přednáší na Pedagogické fakultě UK. Roku 2002 založil občanské sdružení Socialistický kruh. V roce 2007 k výročí Charty 77 inicioval výzvu Jsme občané! upozorňující na defekty demokracie v ČR. V březnu 2014 byl Poslaneckou sněmovnou PČR zvolen do Rady České televize. Hauser rozvíjí koncepce, které postihují krizové společenské tendence a poskytují východisko k promýšlení alternativ. Ve svých knihách se na současnou dobu dívá jako na dobu přechodu či interregna a takto pojímá dnešní politiku, kulturu a ekonomiku. Ve své filosofii navazuje na první generaci kritické teorie (Adorno, Marcuse, Fromm), na francouzské marxistické a postmarxistické filosofy (Althusser, Badiou, Ranciere, Balibar), na Slavoje Žižka a české kritické myslitele (Machovec, Kosík, Kalivoda).

Anotace

Krátký text Michaela Hausera nastiňuje pojem rozporu v souvislosti s Althusserovým pojetím naddeterminace.

Neboli strukturální příčina znamená, že příčinou společenského pohybu je celá struktura všech relativně svébytných a vzájemně rozporných společenských sfér s tím, že je to struktura s dominantou – s hlavním rozporem.
Je to vždy ten rozpor, který v dané fázi vývoje představuje motor sociálního a politického pohybu a případně vytváří revoluční situaci. Politik pojmenovává tento hlavní rozpor. Politika je relativně samostatná sféra, která nemusí být bezprostředně determinována ekonomickými rozpory, jako je rozpor mezi prací a kapitálem, rozpor mezi mzdou a soukromým ziskem nebo rozpor mezi hospodářsky zaostalými zeměmi a rozvinutými imperialistickými státy. Politika není jednoduše loutkové divadlo, kde jednotlivé loutky jsou ovládány ekonomickými zájmy. Důležitá je leninovská konkrétní analýza konkrétní situace. Hlavní rozpor se může odehrávat i v rovině samotné politiky, ovšem s tím, že na hlavní rozpor vždy působí řada vedlejších rozporů a že je to rozpor, který je podmíněn celou existující strukturou, tj. je naddeterminován. Althusser odmítá ekonomický redukcionismus, který kritizoval už Engels na teoreticích druhé internacionály, kteří věřili, že samotný ekonomický vývoj povede k socialismu. Není to tak, že by se od jednoho rozporu, jako je rozpor mezi produkčními silami a produkčními vztahy, odvíjely všechny ostatní rozpory. Povaha a členění rozporů však není nahodilá. Úlohu oné ,základny‘, která dle mechanického marxismu určuje všechny prvky společenského celku, tu plní komplexní celek – struktura s dominantou. Ta je hlavní. Viz L.Althusser: Pro Marxe. (Pour Marx, Paris 1965).