O autorech

Zdeněk Vyšohlíd (1948), český filozof. —- Vystudoval FF UK; v dalších letech působil převážně jako učitel (na domažlickém gymnáziu i Západočeské univerzitě v Plzni) nebo jako redaktor časopisu „Česko-bavorské Výhledy“ (1990–1995). Pravidelně přispívá do plzeňského rozhlasu, publikuje v Deníku Referendum. Od své filosofické prvotiny, samizdatově vydaného Světa hudby (1983) je mu inspirací Hegel, jehož myšlení exponuje v kontextu 20. století, zvláště filosofie Heideggerovy. Později k ní nabývá kritický odstup a získává naopak vztah k filozofiím René Descartesa, Karla Kosíka neboJürgena Habermase.
Díla: Bytí jako výzva a naděje. O rozumu a vykoupení (2001); Praxe a řeč. Kapitoly za Karlem Kosíkem (2005); O jasné řeči demokracie a kooperativního rozumu (in.: kol., Válka, mír a politická moc, 2009).

Milan Valach (1956-2013), český filozof a pedagog. Na PedF MU v Brně přednášel filozofii, etiku a jejich dějiny. Byl výrazným zastáncem a propagátorem přímé demokracie a zaměstnaneckého vlastnictví. Ve svých názorech vycházel z kritiky současného neoliberálního kapitalismu a jeho projevů zejména v České republice. Zabýval se také teorií a dějinami totalitních systémů, marxismem, problematikou ekologické krize a rozpory kapitalistického systému. Spoluzaložil Hnutí za přímou demokracii (HzPD, 2001).
Díla: Svět na předělu. Studie o krizi současné společnosti (1999); Marxova filozofie dějin (2005); Češi v neklidné době (2006).

Štěpán Steiger (1922), český levicový publicista. —- Publikuje v Listech, týdeníku A2, deníku Právo či v Hospodářských novinách. V posledních letech žije střídavě v ČR a USA, odkud pro Deník Referendum píše pravidelné komentáře o tamním dění.

Michael Hauser (1972), český filozof, vysokoškolský pedagog a překladatel. —- Po maturitě na gymnáziu byl krátce v noviciátu jezuitského řádu, vystudoval filosofii na FF UK - doktorát získal za dizertaci (posléze publikovanou) o T. W. Adornovi (2004). Působí ve Filosofickém ústavu Akademie věd v oddělení filosofie 20. století a přednáší na pedagogické a filozofické fakultě UK. Kromě Filosofického časopisu publikuje v Salonu (literární příloze Práva), A2 a Literárních novinách. Roku 2002 založil občanské sdružení Socialistický kruh. V roce 2006 byl jedním z iniciátorů výzvy Jsme občané!, upozorňují na defekty demokracie v ČR. V březnu 2014 byl Poslaneckou sněmovnou PČR (na návrh Filozofického ústavu) zvolen do Rady České televize. —- Hauserův zájem je rozdělen mezi historii levicového myšlení (jeho vývojové divergence i dialogy mezi jednotlivými větvemi) a fenomény související se současnou civilizační krizí, resp. otázky těmito fenomény otevírané (Hauser opakovaně přispěl k filozofické kritice postmoderny). Svými ideovými a metodologickými východisky navazuje na kritickou teorii frankfurtské školy (napsal monografii o Adornovi, přeložil jeho a Horkheimerovu Dialektiku osvícenství), post-marxismus (J. Lacan a žáci L. Althussera) a neo-marxismus (s M. Váňou přeložil knihu Slavoje Žižeka Nepolapitelný subjekt).
Díla: Adorno: moderna a negativita (2005); Prolegomena k filosofii současnosti (2007); Cesty z postmodernismu. Filosofická reflexe doby přechodu (2012).

Anotace

Záznam diskuse o Janu Palachovi při příležitosti čtyřiceti jedna let od jeho sebeupálení. Diskutují Zdeněk Vyšohlíd, Milan Valach, Štěpán Steiger, Michael Hauser, Zdenko Pavelka, Jan Zmatlík. Výchozím textem byla Kosíkova knížka Jinoch a smrt. Diskuze se věnuje též srovnání Pražského jara 68 a Listopadu 89 podle Badioua, a otázce, proč hnutí šedesátých let u nás skončilo vlnou sebeupálení, kdežto na Západě Rudými brigádami nebo RAF?