O autorech

Václav Bělohradský (1944), český filosof a sociolog s parlamentně-politickými aspiracemi. Je řazen k postmoderním myslitelům. Po maturitě v roce 1961 studoval na FF UK do roku 1967 historii a bohemistiku, později též filozofii. Diplomovou práci (1967) i práci rigorózní (1969) věnoval myšlenkovému odkazu markýze de Sade. V roce 1970 odchází do emigrace a působí jako pedagog na Filozofickém institutu v Janově (1973 jmenován profesorem sociologie). Spolupracuje s českými exilovými časopisy a nakladatelstvími i českým domácím disentem. Od 90. let je profesorem politické sociologie na univerzitě v Terstu a hostujícím profesorem na Fakultě sociálních věd UK. Po listopadu 1989 se nejprve - v souladu se svým dřívějším angažmá v italském i v emigračním tisku - profiloval jako razantní obhájce víry v možnost progresivního, ekologické problémy zohledňujícího liberalismu. Svá stanoviska - dočasně vstřícná i k neoliberalistické transformaci Václava Klause - však později revidoval z levicových pozic. V intencích boje proti technokratismu se přitom intenzivně zasazoval o spolupráci sociálních demokratů a “zelených”. Prezidentem republiky, jehož veřejně podpořil ve volbách, mu na podzim 2013 byla udělena medaile Za zásluhy. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 neúspěšně kandidoval jako nestraník za ČSSD a Stranu zelených. Za erbovní dílo Bělohradského emigračního období je všeobecně uznávána esej Přirozený svět jako politický problém. Její titul odkazuje na slavnou dizertaci Jana Patočky z roku 1936. Ve svých intencích je však polemická nejen vůči modernímu technokratismu, nýbrž i vůči metafyzickým spekulacím, pracujícím s koncepty autenticity jako s prostředkem apelů zneužitelných - a zneužívaných - totalitními ideologiemi. Svoji současnou popularitu si spíše než texty z 90. let zjednal knihami z doby po roce 2000, z nichž některé psal společně s autory inklinujícími k radikální levici. Dlouhodobě se vyjadřuje k problematice mediálních manipulací - především se zřetelem ke specificky tuzemskému problému post-/anti-komunistické depolitizace politických otázek (“nepolitické politiky” “morálního kýče”).
Díla: Přirozený svět jako politický problém (1991), Kapitalismus a občanské ctnosti (1992), Mezi světy a mezisvěty (1997, 2013), Společnost nevolnosti (2007), Kritika depolitizovaného rozumu (2010, společně s Pavlem Baršou, Michaelem Hauserem, Ondřejem Slačálkem, Terezou Stöckelovou ad.), Lidská práva - (ne)smysl české politiky? (2015).

Jiří Pehe (1955), český politolog, spisovatel a politický komentátor. —- Vystudoval Právnickou a Filozofickou fakultu UK v Praze. Po emigraci do USA (1981) absolvoval Školu mezinárodních vztahů na newyorské University of Columbia a začal pracovat jako ředitel východoevropských studií v lidsko-právní organizaci Freedom House. V letech 1988 až 1994 působil jako šéf analytického odboru pro Střední Evropu ve Výzkumném ústavu Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Po návratu byl v Praze nejprve šéfem analytického odboru Open Media Research Institute (1995-1997), poté (1997-1999) ředitelem Politického odboru Kanceláře prezidenta republiky. Angažoval se jako spoluzakladatel občanského hnutí Impuls 99. Od roku 1999 je ředitelem University of New York in Prague a přednáší na FSV UK. Vede pražský Institut pro demokracii a kulturu Newyorské univerzity (PIDEC). Jedenáct let byl členem programového výboru a správní rady Nadace Forum 2000. V letech 2004 až 2010 byl předsedou redakční rady čtvrtletníku Přítomnost a v roce 2011 byl, spolu s Vítem Klepárníkem a Bohuslavem Sobotkou, jedním ze zakladatelů think-tanku CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii. —- Píše články a analytické studie pro americké, české a německé deníky a vědecké časopisy.
Díla: Vytunelovaná demokracie (2002); Demokracie bez demokratů: úvahy o společnosti a politice (2010); Na konci světa: Úvahy a glosy o povaze naší současnosti (2015).

Michael Hauser (1972), český filosof, vysokoškolský pedagog a překladatel. Vystudoval filosofii na FF UK - v dizertaci se zabýval myšlením Theodora W. Adorna (v přepracované podobě vyšla knižně). Působí ve Filosofickém ústavu Akademie věd v Oddělení současné kontinentální filosofie a přednáší na Pedagogické fakultě UK. Roku 2002 založil občanské sdružení Socialistický kruh. V roce 2007 k výročí Charty 77 inicioval výzvu Jsme občané! upozorňující na defekty demokracie v ČR. V březnu 2014 byl Poslaneckou sněmovnou PČR zvolen do Rady České televize. Hauser rozvíjí koncepce, které postihují krizové společenské tendence a poskytují východisko k promýšlení alternativ. Ve svých knihách se na současnou dobu dívá jako na dobu přechodu či interregna a takto pojímá dnešní politiku, kulturu a ekonomiku. Ve své filosofii navazuje na první generaci kritické teorie (Adorno, Marcuse, Fromm), na francouzské marxistické a postmarxistické filosofy (Althusser, Badiou, Ranciere, Balibar), na Slavoje Žižka a české kritické myslitele (Machovec, Kosík, Kalivoda).

Anotace

Záznam pořadu Názory a argumenty (ČRO6, 31.10 2010) o současném stavu globalizace a jejích dopadech na českou ekonomiku a politiku. Diskutují Václav Bělohradský, Jiří Pehe a Michael Hauser. Moderuje Jan Štern.