Paměti Václava Holka (1864—1936) nás zavádějí do severních Čech 19. století. Autor popisuje svůj život od prvních dětských krůčků do roku 1904, kdy odešel s rodinou do Saska. Holek napsal celkem tři díly svých pamětí, tento první díl vyšel německy v roce 1909. V 80. letech je přeložil historik a signatář Charty 77 Miroslav Šumavský. Od té doby hledal rukopis marně svého vydavatele. Zatímco před rokem 1989 byly paměti nepřjatelné, neboť líčily pracující jako lidi z masa a kostí, po roce 1989 neměl nikdo zájem vydat paměti dělníka a navíc „socana“. Paměti jsou velice cenným příspěvkem pro studium každodennosti dolních vrstev 19. století, dějin počátků sociální demokracie a česko-německých vztahů. Popisují práci v cukrovarech, na stavbě železnic, v cihelnách, obtíže sociální demokracie získávat nové členy, vydávat stranický tisk nebo zakládat dělnické konzumy. Jsou též důležitým pramenem k poznání genderových vztahů mezi dolními vrstvami. K nejzajímavějším částem pamětí patří popisy rozdílné životní úrovně v Čechách a v Sasku, nebo světa nejubožejších proletářů pracujících v povrchových dolech.