Silvia Federici (1942), italsko-americká filosofka, vysokoškolská pedagožka a aktivistka feministické a autonomisticko-marxistické orientace. —- Narodila se a vyrostla v Itálii, v roce 1967 odešla do USA, kde na univerzitě v Buffalu získala doktorát z filosofie. Mnoho let učila na univerzitě v nigerijském Port Harcourt, později jako docentka - a nakonec profesorka - politické filozofie a mezinárodních studií na Hofstra University (Hempstead, New York). Je spoluzakladatelkou Výboru pro akademickou svobodu v Africe nebo International Feminist Collective; je též členkou Midnight Notes Collective. V roce 1995 spoluzaložila Asociaci pro radikální filozofii. —- Ve svém nejznámějším díle - “Kalibán a čarodějnice. Ženy, tělo a primitivní akumulace” - předkládá Federici svůj zásadní postulát o vazbě kapitalismu na vykořisťování ženské práce - jakožto vykořisťování vytěsňované: vykořisťování domácích prací. Argumentuje zde proti tradičnímu marxistickému stanovisku, že primitivní akumulace je nezbytným předchůdcem kapitalismu - soudí totiž, že primitivní akumulace je základním rysem kapitalismu samotného. Na rozdíl od Marxe odmítá přiznávat kapitalismu nějakou osvobozující úlohu - vzhledem k epoše feudalismu: vzestup kapitalismu interpretuje jako reakční pohyb, jímž byl v jistou chvíli rozvrácen vzestup komunalismu a zachována stávající společenská smlouva.
Díla: Kalibán a čarodějnice. Ženy, tělo a primitivní akumulace (2004); Revoluce v bodě nula. Domácnost, rozmnožování a feministický boj (2012).