Pier Paolo Pasolini (1922-1975), italský básník, prozaik, scenárista, novinář, filozof, režisér a herec. —- Na univerzitě v Bologni vystudoval historii a literaturu, poté pracoval jako učitel. Roku 1954 debutoval jako básník, o rok později jako prozaik knihou Darmošlapové a 1961 jako režisér filmem Accatone. —- V noci na 2. listopad 1975 byl zavražděn - vina byl připsána mladému prostitutu, dodnes se však spekuluje o politickém pozadí události. Faktem je, že v kontroverzích se Pasolini pohyboval od mládí: Ačkoli pocházel z vojenského, profašisticky orientovaného prostředí, sám se zapojil do antifašistického hnutí a koncem 40. let vstoupil do Italské komunistické strany (PCI). Stejně jako s italskými úřady měl ovšem i s vedením Strany problémy kvůli své otevřeně přiznávané homosexualitě. Nakonec byl vyloučen, nikdy se však nepřestal pokládat za marxistu (byť nejspíš již ne za komunistu). V časech charakterizovaných dvoj-hegemonií komunistů a křesťanských demokratů (chronickým směřováním k jejich koalici) bezpochyby popouzel domácí ultra-radikály i nositele pravicových resentimentů: kombinací intenzivního vztahu ke křesťanské spiritualitě s prvky dekadentního libertinství. Jeho filmová tvorba se rozprostírá po celém spektru mezi sociálně kritickým neorealismem (Mamma Roma, 1962) a vytříbeně stylizovanými adaptacemi kulturního dědictví (Médea, 1969) - nevyjímajíc ovšem ani Godardem inspirované experimentování se zcizovacími postupy (Vepřinec). Skandálem byl ve své době poslední Pasoliniho film, v němž předlohu - text markýze de Sade - prolnul s drastickou reminiscencí na traumaticky tíživou epizodu z politických dějin své vlasti.
Díla: Darmošlapové (próza, 1955); Gramsciho popel (poezie, 1957); Zuřivost (film. dokument - s G. Guareschim, 1963); Teoréma (hraný film, 1968); Vepřinec (hraný film, 1969); Saló aneb Sto dvacet dní Sodomy (hraný film, 1975).