Článek

Michal Čepela  „Mafie je stále hromada sraček.“ Příběh Peppina Impastata

O autorovi

Michal Čepela, český aktivista věnující se též antropologii. Má velmi blízko k anarcho-komunistické názorové orientaci. Je autorem řady článků, např., Třídní boje v poválečné Itálii (2012); Instituce obecně sdílených statků, historie, současnost a budoucnost I-III (2014) aj.

Anotace

Příběh o odvážném bojovníkovi proti italské mafii.

V italštině: La mafia ancora una montagna di merda. Peppino jeden ze svých článků v  L’idea socialista pojmenoval La mafia e’ una montagna di merda – Mafie je hromada hoven.

Giuseppe Impastato se narodil v sicilském městečku Cinisi nedaleko Palerma 5. ledna 1948 do rodiny mafiána.  Peppinův strýc Cesare Manzella, významný lokální kápo, byl v roce 1963 zavražděn mafií.  Tato událost Peppinem silně otřásla a začal se svému otci i rodinnému prostředí rychle odcizovat.

            V roce 1965 založil noviny L’idea socialista a vstoupil do PSIUP (Italské socialistické strany proletářské jednoty). Byl jednou z vůdčích postav třídních bojů, které se rozvinuly po roce 1968. Zapojil se do protestů ciniských rolníků, proti vyvlastňování půdy, jež měla padnout za oběť rozšiřování palermského letiště. Pomáhal s organizováním stavebních dělníků a nezaměstnaných.

V roce 1975 spolu s dalšími mladými aktivisty z Cinisi založil spolek Musica e cultura, jež oganizovala diskuse, promítání filmů, divadelní představení a koncerty; a následující rok rozběhla rozhlasovou stanici Radio Aut.

            Peppino jako zbraně proti mafii užíval humor a jeho každodenní rozhlasová relace Onda pazza (Bláznivé vlny) se vysmívala jak politikům, tak i členům mafie. Každodenně odhaloval zločiny a kšefty odehrávající se v _M_afiopoli (Cinisi) a aktivity Tano Seduta (Sedícího býka), což byl pseudonym Dona Tano Badalamentiho, kápa  ciniské mafie. V ČR se jistě nikdo nediví, že se policie brzy začala silně zajímat o Peppina a jeho přátele a ne o Dona Badalamentiho. 

            Peppínův bratr Giovanni později před italskou komisí boje proti mafii prohlásil: „ Zdálo se, že Badalamentiho měli carabinieri rádi, byl klidný, spolehlivý a vždy si rád popovídal. Dokonce se zdálo, že dělá laskavost on jim, neboť se přímo v Cinisi nikdy nic nestalo a městečko zvenčí působilo velice klidným dojmem.“  

            Peppino si plně uvědomoval nebezpečí, které Tano Badalamenti představuje a Badalamenti zase chápal, jak nebezpečný je pro něj Guiseppe Impastato. Peppino vedl svůj boj zcela veřejně a bez servítek, což nemohla mafie nechat bez odpovědi. Peppinův otec se snažil syna bránit. Prý prohlásil, že mafie musí nejprve zabít jeho, pokud se chce dotknout jeho syna. Tak se také stalo. Luigi Impastato zahynul při „dopravní nehodě“ v roce 1977. Badalamenti ale následně s vraždou Giuseppeho ještě nějakou dobu vyčkával. Nejspíše čekal, že se marnotratný syn vrátí do „velké rodinné náruče“.  

            V roce 1978 se Peppino rozhodl kandidovat do městské rady v Cinisi za stranu Democrazia proletaria. To byla pro mafii poslední kapka. Peppino byl v noci z osmého na devátého května na kolejišti vlaku vyhozen do vzduchu časovanou náloží. Toho samého dne bylo v Římě nalezeno tělo předsedy DC Aldo Mora.

            Policejní vyšetřování se nejprve snažilo dokázat, že byl Peppino levicovým teroristou, který zahynul při umisťování nálože, kterou chtěl vyhodit do vzduchu vlak, další vyšetřovací verzí byla sebevražda. Díky úsilí Peppinovi matky Felicie Bartolotty a Peppinova bratra Giovanniho , kteří přetrhali veškeré kontakty se svými mafiánskými příbuznými a Peppínových přátel, byla po mnoha letech odpovědnost mafie prokázána.

            Na základě výpovědi někdejšího člena ciniské mafie Salvatore Palazzola, jež se stal korunním svědkem a označil Badalamentiho za iniciátora vraždy, bylo vyšetřování v červnu 1996 znovu otevřeno. V listopadu následujícího roku byl na Badalamentiho vydán zatykač. V roce 1998 byla ustavena parlamentní vyšetřovací komise pro vyšetřování mafie, která šetřila  ‘případ Impastato’. 6. listopadu roku 2000 vydala zprávu, která potvrzuje odpovědnost státních úřadů za zavádějící vedení vyšetřování. 5. března 2001 soud v Assises prohlásil Vito Palazzolu vinným z vraždy a odsoudil jej na třicet let nepodmíněně, nicméně později své rozhodnutí přehodnotil.  Badalamenti byl 11. dubna  2002 odsouzen na doživotí.