• O revoluci
O autorovi
Wilhelm Richard Wagner (1813-1883), německý romantický skladatel, literát a filozof. —- Hudbu studoval na univerzitě v Lipsku (1832-1833), první praktické zkušenosti získal jako sbormistr ve Würzburgu a hudební vedoucí divadla v Magdeburgu. Záhy přitom začal cestovat po celé Evropě a poté, co na něho byl vydán zatykač za účast na revolučních událostech roku 1848, se stal exulantem. Návrat do německých zemí mu byl umožněn v 2. polovině 50. let. Koncem následující dekády se i se svojí druhou ženou Cosimou usazuje v Bavorsku - coby host a osobní přítel mladého krále Ludvíka II. —- Wagner je pokládán za jednoho z největších revolucionářů ve sféře hudebního vyjadřování a ve sféře divadelní dramaturgie. Své názory na optimální tvar hudebního dramatu rozvinul do koncepce tzv. gesamtkunstwerku (souborného uměleckého díla, snoubícího kvality slovesné, výtvarné, hudební a filozofické). Co se týče hudební složky Wagnerových oper, proslavila se nebývale sofistikovanou prací s tzv. “příznačnými motivy”, vztahujícími se vždy k určité postavě, situaci nebo významnému symbolu. Svojí obrovskou vynalézavostí Wagner během let rozšířil možnosti romantické harmonie a dovedl ji (v Tristanovi a Isoldě) do stádia, kdy zbýval již jen krok - přes práh do “vesmíru” moderní atonální hudby. —- Náměty svých děl čerpal skladatel nejčastěji z evropského středověku (Tannhäuser, Lohengrin, Mistři pěvci norimberští). Poplatný tím byl nikoli jen estetickému kánonu svého mládí, ale i určitým politickým filozofiím svého století: ideálu organického společenství, pospolitosti (“Gemeinschaft”), spjatému se specifickou dialektikou principů individuality a kolektivity. Přitom jestliže v časech svého mládí měl Wagner tento ideál zabarven radikálně-demokraticky - inspirován L. Feuerbachem a P.-J. Proudhonem (v květnu 1848 se dokonce osobně setkává s Bakuninem), postupem let se přes Schopenhauerem ovlivněný civilizační pesimismus (který mu na čas získal vášnivou přízeň mladého F. Nietzscheho) vyvinul směrem ke konzervativismu a německému nacionalismu (který mu Nietzscheho definitivně odcizil).
Díla: Umění a revoluce (1849); Opera a drama (1851); O státu a náboženství (1864); Náboženství a umění (1880).
Anotace
Článek skladatele Richarda Wagnera pro časopis Volksblätter z roku 1849 pojednává o boji proti kapitalismu a buržoazii. Z němčiny přeložil Michal Hauser.
Já jsem život! Věčně se omlazující, věčně tvořící život! Tam, kde nejsem, je smrt! Já jsem sen, útěcha, naděje trpícího! Ničím to, co je nehybné, a kudy kráčím, tam z mrtvého kamení vyvěrá nový život. Přicházím k vám, abych roztrhla všechny řetězy, jimiž jste spoutáni, abych vás vysvobodila ze smrtelného sevření, aby vaším tělem proudil mladý život. Vše nehybné musí zaniknout, to je věčný zákon přírody, podmínka života, a já, věčně ničící, naplňujíc tento zákon, tvořím věčně mladý život. Od základu chci vyvrátit řád věcí, v němž žijete, neboť je výhonkem hříchů, jeho květem je bída a jeho plodem zločin; setba již dozrála a já budu žnout. Podetnout chci všechen blud, jenž vládne nad lidmi. Vyvrátit chci vládu jednoho nad ostatními, mrtvého nad živými, hmoty nad duchem, vyvrátit chci moc mocných, moc zákona a majetku. Ať pánem člověka je vlastní jeho vůle, ať jediným zákonem je jeho slast, celým jeho majetkem jeho síla, neboť svatým je sám svobodný člověk a nic než on. Ať zanikne blud, který jednomu dává moc nad milióny, milióny podrobuje vůli jediného člověka, blud, jenž nám káže: jeden má moc učinit šťastnými všechny ostatní. Rovné nesmí vládnout rovným, rovné nemá větší moc než rovné, a protože vy všichni jste si rovni, vyvrátit chci moc jednoho, který vládne ostatním.
Chci vyvrátit ustanovený řád věcí, jenž rozděluje jediné lidstvo na nepřátelské národy, na mocné a slabé, na právoplatné a bezprávné, na bohaté a chudé, protože tento řád nešťastnými učinil všechny. Vyvrátit chci řád věcí, který z miliónů dělá otroky několika lidí, a z těchto několika činí otroky jejich moci a bohatství. Vyvrátit chci řád věcí, jenž odděluje požitek od práce, který z práce dělá břemeno a z požitku ohavnost. Proto vzhůru, vy lidé této země, vy bědující, utlačení, chudí! Vzhůru, vzhůru i vy ostatní, kteří se marně pokoušíte nabubřelým leskem moci a bohatství zakrýt vnitřní bezútěšnost svého srdce! Vzhůru! Kráčejte v mých stopách v pestré směsici, neboť neuznávám žádné rozdíly mezi těmi, kteří mě následují. Od nynějška jsou jen dva národy: ten, který mě následuje, a ten, který se mi staví na odpor. První národ vedu ke štěstí, druhému se nenávratně vzdaluji, neboť já jsem Revoluce, jsem věčně tvořící život, jsem jediný bůh, kterého znají všechny bytosti, který objímá, oživuje a naplňuje štěstím vše, co je.