Článek

Michael Hauser  Kapitalismus jako zombie neboli proč žijeme ve světě přízraků (ukázka z knihy)

O autorovi

Michael Hauser (1972), český filosof, vysokoškolský pedagog a překladatel. Vystudoval filosofii na FF UK - v dizertaci se zabýval myšlením Theodora W. Adorna (v přepracované podobě vyšla knižně). Působí ve Filosofickém ústavu Akademie věd v Oddělení současné kontinentální filosofie a přednáší na Pedagogické fakultě UK. Roku 2002 založil občanské sdružení Socialistický kruh. V roce 2007 k výročí Charty 77 inicioval výzvu Jsme občané! upozorňující na defekty demokracie v ČR. V březnu 2014 byl Poslaneckou sněmovnou PČR zvolen do Rady České televize. Hauser rozvíjí koncepce, které postihují krizové společenské tendence a poskytují východisko k promýšlení alternativ. Ve svých knihách se na současnou dobu dívá jako na dobu přechodu či interregna a takto pojímá dnešní politiku, kulturu a ekonomiku. Ve své filosofii navazuje na první generaci kritické teorie (Adorno, Marcuse, Fromm), na francouzské marxistické a postmarxistické filosofy (Althusser, Badiou, Ranciere, Balibar), na Slavoje Žižka a české kritické myslitele (Machovec, Kosík, Kalivoda).

Anotace

Český filosof Michael Hauser se ve své knize, která je výsledkem a završením osmiletého úsilí, pokouší z různých úhlů a v různém světle nasvítit rozpadající se pilíře dnešního hospodářského, politického a kulturního uspořádání, kterými jsou neoliberalismus, liberální demokracie a postmodernismus. Kniha vyšla roku 2012 v nakladatelství Rybka Publishers.

Knihu si lze objednat na stránce

http://www.rybkapub.cz/rybka/eshop/0/0/5/141-Michael-Hauser-Kapitalismus-jako-zombie

nebo ji koupit ve vybraných  knihkupectvích (Fišer, apod.)

 

Předmluva

Tato kniha je výsledkem osmiletého procesu, během něhož se utvářel její tvar a prvky: byly to jednak texty odvíjející se od konkrétních událostí, selhání, tendencí, problémů, které se stávaly symptomy doby rozvratu. Pokusil jsem se v nich z různých úhlů a v různém světle nasvítit rozpadající se pilíře současného ekonomického, politického a kulturního uspořádání. Těmito pilíři míním neoliberalismus, liberální demokracii a postmodernismus. Tyto texty tvoří první tematický okruh knihy, který obsahuje tři části: Přízrak neoliberalismu, Prázdný střed liberální demokracie a Stíny postmoderní situace. Hlavním žánrem prvního okruhu je kritika.

Pak tu byly texty, z nichž vznikl druhý okruh knihy. Jsou v něm opět tři části: Marxismus v očistci, Strašidlo alternativ a Šerosvit současné levice. Zde se vedle kritiky objevuje snaha o nalezení určité orientace a naděje, třebaže se může zdát, že bychom na toto úsilí měli rezignovat. Na mnohé současné teoretiky i aktivisty to mnohdy působí tak, že každé nalezení určitého směru znamená potlačení dalších možností a tudíž je to redukcionismus. Já se naopak domnívám, že tento postoj, který by se dal označit jako dogmatický pluralismus (mnohost je apriorní kategorií: předem je jasné, že vždy a všude má vládnout mnohost, mnohost směrů nebo pravd), je součást problému: je to způsob, jak potvrdit status quo. Pluralita za každou cenu způsobuje ochromení politické aktivity: předem vylučuje možnost, že rozptýlené směry, hnutí, iniciativy, angažovaní jednotlivci vytvoří nějakou formu jednoty, která jediná může vést k ustavení „jiného světa“. Co jiného by si měli přát vládci dnešního světa, než aby se jejich opozice donekonečna štěpila na další a další fragmenty, a svůj  nouzový stav považovala za ctnost. Pokud postmodernismus chápeme jako kulturu, v níž se fragmentárnost a pluralita stala článkem vyznání, pak postmodernismus je prostředkem, který „slouží pánům světa“, jak by řekl Adorno. Heslo „Rozděl a panuj“ se v postmodernismu stalo nadbytečným: potenciální protivník vládnoucích se rozděluje sám a své vlastní sjednocení pokládá za nebezpečné (kvůli údajnému autoritářství nebo hierarchičnosti). Opozice sama zabezpečuje nepřetržitý odklad svého účinného politického, ekonomického a kulturního boje.

Tyto texty vyšly většinou v Deníku Referendum, ale až zde jsem je mohl uspořádat a učinit z nich soustavu bodového osvětlení. Jsou však proloženy rozsáhlejšími články, které jsem publikoval v řadě periodik (A2, Literárních novinách, Tvaru, Britských listech) nebo ve sbornících či kolektivních monografiích. Záměrně neuvádím údaj o jejich vydání, protože jsem je psal s vědomím, že jsou to prvky budoucí knihy. Údaj o jejich vydání by mohl působit jako jisté narušení vnitřní struktury knihy. Pravděpodobně by to vyvolávalo dojem, že proces vzniku knihy byl opačný: nejprve rozptýlené, neprovázané texty, pak kniha, pod níž se podepsala náhoda. Ve skutečnosti jsem od začátku vkládal jednotlivé články do jisté struktury, která v tomto osmiletém procesu zvolna krystalizovala. Mám totiž za to, že kniha je příležitostí k tomu, aby se objevila nová struktura, která odpovídá matérii textu.

Současnou celkovou krizi (není to jenom krize ekonomická, ale také sociální, politická, teoretická, ekologická, a také krize odporu) lze chápat jako nasvícení kapitalismu. Nejsou obrysy, které při tom zahlédneme, obrysy zombie? Jak o tom bude řeč v kapitole Krize je trojitá, kapitalismus měl v sobě vždy určité mrtvolné jádro, i v dobách svého rozmachu a životnosti: zrodil se jako živá mrtvola. Kapitalismus jako distribuce společenského produktu podle třídního vzorce je pokračováním předchozích forem společnosti, v nichž krajně nerovnoměrné rozdělení bohatství vedlo k finální krizi a zániku. Minulý režim ztroskotal nikoliv kvůli svému údajnému rovnostářství, ale naopak kvůli tomuto vzorci, který byl v rozporu s jeho rovnostářskou ideologií, byť to nebyla třídní společnost v klasickém slova smyslu. Jeho mrtvolným jádrem bylo to, že nedokázal nalézt ekonomicky efektivní způsob rovnostářské distribuce bohatství, která by se zakládala na činnosti jednotlivců, nikoliv na jejich společenské pozici (v přesné Marxově formulaci to zní tak, že hlavním kritériem je kvantum společensky nutné pracovní doby). Bylo to podobné zombie jako kapitalismus, jemuž se však podařilo zemřít druhou smrtí. Není kapitalismus zombie, jemuž se nedaří zemřít podruhé? Druhá smrt by z jistého hlediska byla vysvobozením i jeho samotného.

Jediným žijícím zombie, které se skrývá i pod maskou čínského socialismu, je kapitalismus. Vytváří podmínky, v nichž se vše stává přízračným, ať už je to neoliberalismus, jeho dnešní ekonomická forma, liberální demokracie, jeho dnešní politická forma, nebo postmodernismus, jeho dnešní kulturní forma. Tento zombie sahá tak daleko, že i alternativy vůči současnému kapitalismu působí jako něco strašidelného.

Kniha má název Kapitalismus jako zombie také proto, že se snaží ukázat, jak se současné ekonomické, politické a společenské struktury vnitřně štěpí a vymykají se kontrole, nejen veřejné, ale také kontrole ze strany vládnoucích. Je to doba, v níž vládnoucí přestávají disponovat strukturami zajišťujícími jejich vládu, ale daný řád věcí běží dál. Tato doba proto nemůže trvat dlouho. Momentální situace je však taková, že žádný společenský aktér, ať už spravuje daný řád nebo je to aktér opoziční, nemá dostatečnou jednotu a sílu, aby prosadil změnu daných struktur nebo celého systému. Jsme v patové situaci s dlouhodobě neudržitelnými tenzemi.

Knihu jsem psal jako výraz emancipační, levicové opozice vůči danému stavu věcí. Snad přispěje k tomu, aby levice dospěla ke svému novému začátku.

Odkaz na původní článek - Hauser Michael: Kapitalismus jako zombie neboli proč žijeme ve světě přízraků (ukázka z knihy)