Autoři • Louis Althusser

Louis Pierre Althusser (1918-1990), francouzský filozof, ústřední osobnost strukturálního marxismu 60. a 70. let. Narodil se v Alžírsku. Studia na pařížské École Normale Supérieure, přerušená narukováním do války, dokončil až po návratu z německého zajateckého tábora, v letech 1945-1948. V zajetí přešel od militantního katolictví k marxismus. Po vstupu do Francouzské komunisitcké strany (PCF) se postupně vypracoval mezi její přední teoretiky - třebaže jeho pozice zde byla trvale vratká, především pro jeho razantně kritické argumenty nejen proti stalinismu, ale i proti tzv. humanistickému marxismu, dominujícímu za Chruščovovy éry. V 60. letech, jejichž druhá půle byla dobou největší Althusserovy popularity, se obklopil svými žáky s École Normale (Étiennem Balibarem, Rogerem Establetem, Pierrem Macherey a Jacquesem Ranciérem) a společně s nimi sepsal dílo “Číst Kapitál”. Po roztržce způsobené odlišnými pozicemi v ideologických bojích 68. roku se se svým, k PCF loajálním, byť otevřeně kritickým postojem, ocitl v rostoucí izolaci. Poté, co v listopadu 1980 v záchvatu psychózy uškrtil manželku, strávil pět let v psychiatrické internaci. Poslední roky jeho života se nesly ve znamení takřka naprosté zapomenutosti. Dnes se jeho odkaz vrací na výsluní badatelského zájmu. Althusserovo myšlení v jeho vrcholném období cirkuluje mezi třemi problémovými okruhy: (1) otázkou vztahu mezi filosofií a politikou (může být filosofie svébytnou “teoretickou praxí”, schopnou odstupu od třídních antagonismů a jejich projekcí do kulturních a politických fenoménů, nebo bude lépe koncipovat ji samou jako “třídní boj na poli teorie”?); (2) požadavkem chránit marxismus před určitými kontaminacemi - před empirismem, regresy k “mladomarxovskému” hegeliánství a před fúzemi s fenomenologií či existencialismem ; (3) tezí o Marxem uskutečněném “epistemologickém zlomu” (pojem zavedený G. Bachelardem) v roce 1845. Althusser soudí, že Marxovu filosofii je nutné teprve extrahovat z konkrétních Marxových analýz a teprve ji teoreticky vypracovat). Koncepcí, v níž se všechny tři problematiky prolínají, je Althusserovo pojetí ideologie jakožto “materializované” v určitých “státních ideologických aparátech” (instituci rodiny, školských institucích, médiích atd.) a působících formou tzv. “interpelací”, která nás transformují v subjekty dominantní ideologie. Poslední etapa filozofovy intelektuální dráhy se nesla ve znamení vypracování nové koncepce: “aleatorního materialismu” (někdy též nazývaného “materialismus setkání”). Althusserův “návrat k Marxovi” byl v nemalé míře inspirován analogickým “návratem k Freudovi” psychoanalytika Jacquesa Lacana. Z Freuda je též převzat pojem “předeterminace” (surdétermination), který je významnou součástí Althusserovy filosofie.
Díla: Freud a Lacan, Pro Marxe, Číst Kapitál, Lenin a filosofie, Budoucnost je dlouhá, Ideologie a ideologické státní aparáty, Filosofie jako zbraň revoluce, Machiavelli a my aj.