Článek

Jan Čepek  Otázky pro Michaela Žantovského ke knize Nebe na zemi

O autorovi

Anotace

Esej Jana Čepka o doslovu Michaela Žantovského ke knize Joshui Moravchika Nebe na zemi: Vzestup a pád socialismu, (vyšlo v nakladatelství BB art 2002). Čepek vytýká Žantovskému příliš nekritický přístup ke knize a kritizuje zejména povrchní odsouzení socialismu.

Vážený pane velvyslanče,

Ztotožňujete se s podstatou výroků J. Moravczika, kterého právem přiřazujete k neokonzervativním americkým intelektuálům a jehož zvláštní kvalifikací k napsání dané knihy bylo, že jako člověk ze socialistické rodiny a dlouholetý předseda amerického Socialistického svazu mládeže někdy v osmdesátých letech (o upřesnění roku vůbec nejde) zcela obrátil. Bylo by zajímavé slyšet odpovědi na pár skeptických otázek. O reprodukci podstaty výroků z knihy se pokouším co nejsvědomitěji, i když s vědomím, že přesnost kteréhokoliv zestručňovacího textu lze napadnout. Co tedy kniha říká?

Výklad o socialismu je nejlépe začít Babeufem. Prvním a konečným cílem byla naprostá rovnost. Žádný člen komunity nebude moci vlastnit nic než to, co mu poskytne zákon prostřednictvím nadřízeného úřadu.. Lidská touha stát se moudřejším než druzí musí být vymýcena. Rozhodne ozbrojené ovládnutí Paříže ze dne na den, všechen odpor bude okamžitě zlikvidován silou. Kterýkoliv veřejný činitel pokoušející se o jakékoliv nezávislé opatření bude okamžitě popraven.

Proč takto začínat rozpravu o socialismu? Kdo dává rovnítko mezi socialismus a komunismus? Nakolik Babeufův plán byl či nebyl specifickou záležitostí již končící ,ve svém průběhu terorem oplývající tehdejší francouzské revoluce uvolňující cestu kapitalistické společensko-ekonomické formaci?

Vyprávění o R. Owenovi začíná jeho příjezdem do USA v roce 1825, kdežto předchozí Owenova činnost je až následně zrekapitulována. Nejvýznačnějším pro jeho hodnocení tedy je, že přestože s americkým experimentem byly spojovány ohromné naděje a upoutal pozornost velevýznamných lidí té doby včetně tehdejšího prezidenta USA J.Q.Adamse, za několik měsíců ztroskotal. Zatímco předtím byl Owen úspěšným manažerem a pak i bohatým vlastníkem, socialistické nápady ho zruinovaly. Jeho úvahy o ekologicky šetrném zkulturnění divočiny byly fantaskní, stejně jako zásada, že lidé se mají vyvíjet bez trestání a apriorního usměrňování. „Těžkopádností ve výrobě, byrokracií v distribuci a nehospodárností v tom či onom Nová Harmonie předváděla všechna úskalí socialistického hospodářství, která se projevovala znovu a znovu na tisící jiných místech po příštích 175 let.“ „Jediné, čemu se Nová Harmonie zřejmě věnovala energicky, byly schůze a zábava.“ Pro socialismus bylo typické, že Owen si neuměl přiznat problémy, namísto jejich řešení podnik až do úplného krachu finančně sanoval – jedině díky těmto dotacím ke krachu nedošlo ještě podstatně dříve. A na straně 53 perla, že Owen byl proutník – zřejmě coby zvýraznění, jak nebezpečný byl jeho antiklerikalismus.

Kde se vzala Owenova úspěšnost do roku 1825? Když by nebylo amerického experimentu s jeho zcela specifickými rysy (od náboženské, přísně ukázněné komunity Owen ten rozsáhlý objekt přebírá pro osídlení násilnickými americkými dobrodruhy – povětšinou vyslovenými „nemakačenky“ a to v podmínkách „země neomezených možností rychle zbohatnout“ atd.)? Jaké šance měl Owen v Anglii se svým kapitálem, než se rozhodl pro americké dobrodružství? Jakou roli v neúspěchu sehrála Owenova ambice vznikající věhlas a místní hospodářský úspěch skokově proměnit v teritoriálně obrovský příklad namísto trpělivého upevňování již dosaženého? Jak to bylo mimo USA s „těžkopádností, byrokracií a nehospodárností“, které údajně osudově předurčily výsledek všech dalších socialistických pokusů? Kdo objektivně popsal dopady působení protiowenovských sil – z hospodářství, kléru i státní byrokracie?

(Po docela kladném zhodnocení Engelse do téměř 1848): Marx byl tvrdým antisemitou a to do velké míry ovlivnilo jeho působení. Engels se mu postupně podřídil, považoval ho za génia a smířil se s jeho agresivní povahou. Marx již od dětství vystupoval bez jakýchkoliv pochybností o sobě a bez soucitu ke svým rodným. Matka ho milovala, on k ní měl chladný a vypočítavý vztah. Podobný vztah měl i k těm, kteří z něj udělali význačnou osobnost v dělnickém hnutí, přičemž Engels to čím dál pokorněji toleroval. Třídní postavení obou je výsměchem jejich prosazování teorie a praxe třídního boje. Jak rok 1848, tak „neslavné“ ukončení činnosti 1. internacionály dokazují jejich neúspěch v praktické politice. Ačkoliv Marx nikdy netrpěl skutečným nedostatkem, nestyděl se Engelse doslova vydírat. „Čím byl Engels bohatší, tím byl štědřejší, ale Marx dokázal vždycky přizpůsobit svůj životní standard nad míru toho, co dostával.“ Posledních 11 let svého života Marx byl „vytížen“ zdravotními neduhy. Po Marxově smrti Engels se svou společenskou povahou úspěšně hrál roli mentora 2. internacionály, ale už za jeho života ho začal praktickým významem předstihovat Bernstein. Celá následná kapitola pak je oslavou Bernsteina, kdežto Kautsky po rozchodu s ním, Liebknecht, Luxemburgová i Lenin před jeho návratem do Ruska zde mají funkci mýlících se protihráčů oslavence. Dějiny pak daly naporosto zapravdu Bernsteinovi: Socialismus zaváděný Owenem, na který navázal Engels byl zbloudilou odbočkou od přirozeného vývoje lidstva, kterému velmi uškodil.

Co když to bylo zcela jinak (viz otázky zcela nakonec)?

Jinak současně s fatální negativní rolí Bernsteina možno připomenout jako pozitivum, že budoucnost socialismu ponechával otevřenou; jaký je tedy široký rámec této otázky? Nakolik euroamerická civilizace byla již na počátku 19. století zralá pro socialistické experimenty? Nakolik owenovské experimentování a lidumilství měly a mohly být účinnou reformní snahou proti odcizování vlastní podstatě naší civilizace, když již byl jasný vývoj k ovládnutí člověka neživou hmotou (penězi, zbraněmi, ekologicky neudržitelnými hmotnými statky, člověka ničícími osobními pomůckami atd.)? Nakolik již šlo o rozpoznání možných opatření proti utváření světa s nezvládaným přelidněním a současně hrůznými válkami, masovým organizovaným zločinem a terorem? Jestliže si kdo přečte práci „Nástin kritiky politické ekonomie“ dvacettřiletého Engelse a objektivně posoudí jeho analytické schopnosti (Postavení dělnické třídy v Anglii aj.), není to již vědecký pokrok ve společenské praxi?

Když vývoj po druhé světové válce téměř na celém světě byl poznamenán zdánlivými velkými úspěchy socialismu, byly to jen úspěchy naprosto zdánlivé a naštěstí zesílil a nakonec rozhodujícím se stal vliv USA, kde ani odborové hnutí nepomýšlelo na socializační pokusy. Americké odbory se postavily do čela boje proti komunismu (opět: ve smyslu komunismus=socialismus). Výrazným příkladem byla podpora války USA ve Vietnamu. Skvělým úspěchem byla systematická, nákladná podpora Solidarity v Polsku. Americké odbory „se ukázaly být jednou z největších překážek globálního postupu socialismu“. (A teprve zde, jakoby odbočení „Odborářští vůdci také věděli, že ne všechen socialismus se rovná komunismu“).

Lze takto odbýt, co se s myšlenkou socialismu dělo po strašné světové válce vzniklé v kapitalistickém systému a rozhodující rolí SSSR v koalici se silami na celém světě, které tehdy celkově nebyly antisocialistické(v řadě případů samozřejmě jen navenek)? Byly USA již bezprostředně po válce takovou supervelmocí, za jakou ji lze považovat nyní? Jestliže se po válce hodilo odpůrcům socialismu Z A Č Í T odlišovat komunismus od socialismu (a také třídit autentické socializační pokusy podle momentálních strategických potřeb USA), byly tehdejší úspěchy socialismu opravdu jen zdánlůivé, připravené jen jen zkrachovat?

„TENG A GORBAČOV SE ZŘÍKAJÍ KOMUNISMU“ (podtitul 10. kapitoly)

Lze touto zkratkou dát faktické rovnítko mezi pádem tzv. reálného socialismu v SSSR a většině evropských zemí na jedné straně a vývojem na Dálném východě na straně druhé? Jaké jsou civilizační příčiny naprostého rozdílu? Kolik otázek vyvstává při posouzení rolí jednotlivých komunistických funkcionářů? Co ty dva naprosto odlišné vývoje říkají o šancích autentického socialismu?

„V této nepřetržité řadě zklamání však existuje jedna výjimka. V biblické zaslíbené zemi se příslib socialismu konečně naplnil“. Kibucy však přirozenou cestou až na nepatrné výjimky přešly na čistě kapitalistický způsob hospodaření.

Pane velvyslanče, víte toho hodně o vlivu USA na „přirozený“ vývoj v Izraeli a v nynější misi se seznamujete i s podrobnostmi; co právě izraelská zkušenost vypovídá o socialistické myšlence?

xxx

Poslední otázky budou následovat po stručné informaci o 5. až 8. kapitole (str. 119 až 207) a 11. kap. (str. 274 až291). Ty stránky jsou pro běžného českého čtenáře informativní a pokud odhlédneme od autorem ohlášeného nesmyslného ztotožňování socialismu s komunismem, dost blízké faktům. Název 5. kapitoly REÁLNĚ EXISTUJÍCÍ SOCIALISMUS: LENIN SE ZMOCNˇUJE MOCI v Rusku v letech 1917-23 je toho výrazem. 6. kapitola je ohraným pokusem socialismus přiřazovat k fašismu a Hitlerovi. Sedmá kapitola zužuje otázku poválečných pokusů o socialismus v demokratické společnosti na příklad Anglie (plus nepatrné zmínky o Švédsku) a osmá kapitola obdobně zužuje pokusy o socialismus v rozvojových zemích na prezidenta Nyerere. Jedenáctá je o Blairovi – označuje ho za důsledného pokračovatele tatcherismu.

Pane velvyslanče, napsal jste (str. 321), že socialismus ve své nejužší podstatě, tj. jako myšlenka společenského vlastnictví výrobních prostředků, je dnes mrtvý a to i tam, kde je stále ještě nominální vládnoucí ideologií – opravdu věříte v takovéto pohřbívání myšlenek?

Nakolik jde spíš o zbožná přání, přičemž lidé propadlí jedné víře po jejím opuštění svoji novou víru nedovedou vidět s odstupem? I kdyby socialismus nyní prohrával na hodně dlouho, je to nějaké vítězství lidstva? To svět se stal neúspěchy socialismu obyvatelnější, líbeznější, bezpečnější?

Je pravděpodobné, že mé otázky se k Vám vůbec nedostanou. Kdyby se snad dostaly, že si je ani nepřečtete. A když, tak neovlivní Váš názorový svět. Zejména ale nelze počítat s relevantními odpověďmi na ty jednotlivé otázky.Takže si je beru hlavně jako otázky sobě samému. Pokud na ně znám relevantní odpovědi v poměru aspoň fifty-fifty, můžu mít z přečtení Vámi přeložené práce dobrý pocit, za který Vám i autorovi třeba můžu i poděkovat.