O autorovi

Petr Kužel (1982) je český filozof. Od roku 2013 působí ve Filosofickém ústavu Akademie věd ČR. Zabývá se zejména českou a francouzskou filosofií 2. poloviny 20. století, zejména politickou filosofií, marxismem a postmarxismem. Je autorem monografie Filosofie Louise Althussera. O filosofii, která chtěla změnit svět (2014). V roce 2017 připravil k vydání výbor politických textů Egona Bondyho Pracovní analýza a jiné texty, který opatřil rozsáhlou předmluvou. O rok později připravil kolektivní monografii Myšlení a tvorba Egona Bondyho. Publikoval řadu studií o filosofii Egona Bondyho, Louise Althussera, Karla Kosíka, Josefa Zumra, J. A. Komenského a jiných myslitelů. Je členem redakční rady časopisu Kontradikce. Časopis pro kritické myšlení. Autorsky se rovněž spolupodílel na monografiích Imaginace a forma. Mezi estetickým formalismem a filosofií emancipace (2018); Proměny marxisticko-křesťanského dialogu v Československu (2017); Podzim postmodernismu: teoretické výzvy současnosti (2016), Kontexty propagandy (2012) aj. V letech 2015-2023 byl předsedou spolku SOK. V současné době není jeho členem.

Anotace

Studie zkoumá Marxovo dílo mimo rámec pozdějších doktrinářských „marxismů“ a tvrdí, že jeho význam spočívá především v Marxově kritické metodě a v epistemologických důsledcích, které tato metoda otevírá. Studie se zaměřuje na Marxovu analýzu „objektivního zdání“ neboli významů připisovaných sociálními aktéry. Tyto významy nejsou pouhými omyly nebo subjektivními iluzemi, nýbrž představují to, co Marx označuje jako „společensky platné, a tudíž objektivní formy myšlení“.

V tomto kontextu studie rekonstruuje Marxovu kategoriální kritiku a její epistemologické jádro jako prostředek překonání empirismu, interpretativismu a metodologického individualismu a zároveň ukazuje její širší význam pro současnou kritickou teorii a filozofii vědy. Text uvádí Marxovu metodu do dialogu s moderními epistemologickými přístupy, zejména s francouzskou historickou epistemologií a strukturálními přístupy. Ukazuje, že Marxova kritická metoda není pouze historickým předchůdcem pozdější kritické teorie; poskytuje také relevantní teoretické nástroje, které v některých ohledech předjímají poststrukturalistickou filozofii, zatímco v jiných umožňují překročit její limity.