Článek

Antonio NegriMichael Hardt  Impérium II. (záznam diskuse)

O autorech

Antonio “Toni” Negri (1933), italský marxistický sociolog a politický filozof. —- Narozen v Padově, vystudoval na zdejší univerzitě politickou filozofii a začal ji zde vyučovat. Po své emigraci do Francie na konci 70. let působil na univerzitě ve Vincennes (Paris VIII) a na Collège international de philosophie - úzce zde spolupracuje s Jacquesem Derridou, Michelem Foucaultem a Gillesem Deleuzem. —- Počátkem 50. let se Negri angažoval v katolickém mládežnickém hnutí Gioventú Italiana di Azione Cattolica (GIAC). Pobyt v izraelském kibbutzu v letech 1953-1954 jej však ovlivnil k přesunu nalevo: 1956 vstupuje do Italské socialistické strany. V 60. letech se pak posouvá dokonce ještě více doleva: 1963 ze socialistické strany vystupuje a přiřazuje se k ideologům radikálně levicových hnutí Potere Operaio a Autonomia Operaia. Zlom v jeho životě nastává v roce 1978, v souvislosti s únosem a zavražděním Alda Mora italskými Rudými brigádami: obviněn ze spoluúčasti a odsouzen na 30 let musí uprchnout do Francie, kde nad ním převezme ochrannou ruku prezident Mitterrand, podpořen Negriho francouzskými kolegy. Roku 1997, poté, co mu byl v Itálii trest snížen na 13 let, se vrací, aby si zbytek trestu odseděl. Propuštěn je v roce 2003. V současnosti patří k ideologům hnutí Occupy Wall Street: tvrdí, že toto hnutí stvořilo “nový typ demokracie”.
Díla: Krize a dělnická organizace (1974); Impérium (s M. Hardtem, 2000); Spinoza pro naši dobu. Politika a postmodernita (2013).

Michael Hardt (1960), americký literární teoretik a politický filozof. —- Původně vystudoval inženýrství na pensylvánské Swarthmore College (1978-1983). V souvislosti s tehdy probíhající energetickou krizí se začal zajímat o problematiku alternativních zdrojů, angažován ve studentském hnutí orientovaném na pomoc zemím třetího světa. Tehdy zároveň již pracoval pro různé solární energetické společnosti. Přesto se nakonec rozhodl ještě pro studia srovnávací literatury, konkrétně na University of Washington. Překládá knihu o Baruchu Spinozovi a zanedlouho se v Paříži seznamuje s jejím autorem, svým pozdějším nejbližším spolupracovníkem Antoniem Negrim. Do Paříže pak odchází svá studia dokončit: titul PhD získává s dizertací o Gillesu Deleuzovi. Po svých pedagogických začátcích na University of Southern California přejde roku 1994 na Duke University. Zde je v současnosti profesorem literatury a italštiny. —- Největšího úspěchu dosáhla kniha Impérium, napsaná společně s Negrim a mnohými uznávaná dokonce za jakýsi “komunistický manifest pro 21. století”. Jeho spoluautoři zde tvrdí, že jisté, současnému životu dominující tendence - vedle “tradičního” třídního útlaku jsou to globalizace, komodifikace služeb nebo “produkce afektů” - mají potenciál zažehnout sociální změny nebývalých rozměrů. Na tuto knihu navazují další dva díly trilogie: Válka a demokracie ve věku impéria a Společenství. V roce 2012, politickém pamfletu Deklarace, vyjádřili Hardt a Negrim svoji podporu hnutím “occupy”.
Díla: Gilles Deleuze. Učit se filozofovat (1993); Impérium (s A. Negrim, 2000); Válka a demokracie ve věku impéria (s A. Negrim, 2004); Společenství (2009); Deklarace (2012).

Anotace

Záznam referátu o druhé části knihy Impérium od Hardta a Negriho (Přechody suverenity), který přednesl R. Převrátil (3.5. 2010). Následuje diskuse (M.Hauser, S. Holubec, S. Szerinsky, L.Matoška a další).